Plný text
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky I. S., o návrhu ze dne 22. 4. 2004, t a k t o: Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka svým návrhem, doručeným faxem dne 30. 4. 2004 a doplněným ve lhůtě tří dnů originálem zaslaným poštou, brojí proti rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 39/03, ze dne 22. 4. 2003, proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 11. 7. 2000, čj. Nem-108a/2000/Chle, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 2000, čj. 6003/1813/2000-Mo, rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. 10. 1998, čj. Zdr. 219/98, a dále rozhodnutí ze dne 16. 10. 2003 čj. 6003-3716/2003-F a rozhodnutí čj. 2003/50790-32, uvedená bez další specifikace. Domnívá se, že jimi byla dotčena její ústavně zaručená práva. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení § 30 odst.1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla navrhovatelka vyzvána k odstranění vad svého podání ve lhůtě 21 dnů. Tento přípis byl navrhovatelce doručen oproti podpisu dne 18. 6. 2004. Dne 2. 7. 2004 navrhovatelka podala k poštovní přepravě přípis, ve kterém uvádí, že dosud neobdržela z České advokátní komory vyrozumění o určení advokáta, žádá proto o prodloužení lhůty k odstranění vad. Ústavní soud žádosti vyhověl a přípisem ze dne 14. 7. 2004 lhůtu prodloužil s konečnou platností do 4. 8. 2004. Dle připojené doručenky byla písemnost uložena na poště dne 16. 7. 2004, neboť adresátka nebyla v místě doručení zastižena. Podle ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, které se ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), při doručování písemností v řízení před Ústavním soudem použije, fikce doručení nastala do deseti dnů od uložení, tedy dne 26. 7. 2004. Stěžovatelka si fakticky písemnost na poště převzala dne 2. 8. 2004. Přípisem podaným k poštovní přepravě dne 3. 8. 2004 navrhovatelka opětovně požádala o "odložení termínů k odstranění vad na měsíc září 2004". Poukázala na rodinné a zdravotní důvody a zdůraznila, že advokátní komora jí dosud nepřidělila advokáta a že je nyní období dovolených. Ústavní soud je nucen konstatovat, že dne 4. 8. 2004 marně uplynula prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatelka přes poučení o možných následcích odstranila, a že její opětovnou žádost o prodloužení lhůty neakceptoval. Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovatelce byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jejího návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména povinnost plynoucí z ustanovení § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu, být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatelka byla informována, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou ([PSČ obec] 1, Národní 16). Navrhovatelka byla dále opakovaně upozorněna, že pokud vytčené vady podání nebudou ani ve lhůtě prodloužené s konečnou platností do 4. 8. 2004 odstraněny, bude její návrh bez dalšího dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Navrhovatelka však v řízení dále vystupovala bez nutného právního zastoupení a požadovanou speciální plnou moc nepředložila. Ústavní soud dále přihlédl ke skutečnosti, že navrhovatelka před Ústavním soudem v minulosti vedla řadu již skončených řízení. Jsou jí tedy nepochybně dobře známy náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené citovaným ustanovením zákona. První podání v projednávané věci přitom faxem poslala již dne 30. 4. 2004. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt pro odstranění vad návrhu. Za této situace, kdy navrhovatelka i přes poučení o možných následcích vady svého podání ani v prodloužené soudcovské lhůtě neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu, než její návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík,v.r. soudce zpravodaj