Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2023 č. j. 20 Co 312/2023-65, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 1. 12. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány.
3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ve vztahu k vadě povinného zastoupení advokátem byl poučen, že je nezbytné být zastoupen advokátem již v okamžiku podání ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje. Na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17). Stěžovatel i v nynější věci nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem během posledních několika let mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti má mít, a to včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
5. Návrh na zahájení řízení lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře však dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 181/19, IV. ÚS 730/19, IV. ÚS 744/20, I. ÚS 409/21, II. ÚS 1553/21, IV. ÚS 820/22, III. ÚS 2782/22 či III. ÚS 819/23, jakož i v řadě dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), z výše uvedených důvodů Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2023
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj