Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem [adresa] a, [PSČ obec], IČ: [IČO], zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem [adresa] 5, směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. května 2012 č. j. 116 EC 625/2010-25, o náhradě nákladů řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku, který se týká nákladů řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jejích předcházejících ústavních stížnostech, a podle stěžovatelky svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jí uplatňované výši.
2. Napadeným rozhodnutím bylo Okresním soudem v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatelky pro zaplacení částky 1 008 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovatelce postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna povinna žalovanou částku s příslušenstvím stěžovatelce zaplatit. Dále byla žalované stanovena povinnost nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300 Kč, představující uhrazený soudní poplatek. Hlavním důvodem, proč soud nepřiznal stěžovatelce další jí požadované náklady (zejména odměnu advokáta), bylo zmírnění tvrdosti rozhodnutí (tedy důvody hodné zvláštního zřetele), neboť danému řízení předcházela vůči žalované jiná řízení v obdobných věcech.
3. V posuzovaném případě, stejně jako v předcházejících stěžovatelčiných věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil z týchž důvodů, které již uvedl ve svých předchozích rozhodnutích např. sp. zn. I. ÚS 1175/12, IV. ÚS 1093/12, III. ÚS 1460/12, jakož i v nálezech sp. zn. I. ÚS 3923/11 a I. ÚS 988/12, na jejichž odůvodnění pro stručnost stěžovatelku odkazuje, neboť se týkají shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení. Ústavní soud pouze shrnuje, že zmiňované nálezy aprobovaly jako ústavně konformní postup obecných soudů opírající se o § 150 o. s. ř. (moderace výše odměny za zastupování s ohledem na proporcionalitu mezi výší vymáhané částky a výší odměny a dalších relevantních faktorů).
4. S ohledem na výše uvedené byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2012
Stanislav Balík v. r. předseda senátu