II. ÚS 3498/25

Odůvodnění

1. Soudce Pavel Šámal je členem senátu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3498/25 a předsedovi I. senátu předložil spis k rozhodnutí o jeho vyloučení, neboť mu bylo doručeno předvolání na jednání ve věci žaloby stěžovatele na ochranu osobnosti v souvislosti s jinou věcí, o níž Ústavní soud rozhodoval usnesením sp. zn. II. ÚS 404/24 ze dne 15. 5. 2024. Stěžovatel v této civilní žalobě označil jako žalované Ústavní soud a soudce, kteří daným usnesením rozhodovali, včetně Pavla Šámala. Soudce Pavel Šámal se podjatým necítí, má ovšem za to, že s ohledem na probíhající řízení o žalobě stěžovatele mohou vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti z objektivního hlediska.

2. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

3. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, přičemž nestrannost soudce je presumována, dokud není prokázán opak. Mezi relevantními faktory může být kromě jiného skutečnost, že se soudce vůči účastníkovi choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů. Objektivní kritérium vypovídá o tom, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že ani přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

4. V této věci I. senát Ústavního soudu neshledal, že by výše zmíněné okolnosti týkající se žaloby stěžovatele mohly vést ke vzniku oprávněných pochybností o nepodjatosti soudce Pavla Šámala.

5. Skutečnost, že stěžovatel podal na Ústavní soud a některé jeho soudce včetně Pavla Šámala žalobu, sice může být relevantní okolností (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2855/18 ze dne 2. 10. 2018), sama o sobě ale k pochybnostem o podjatosti uvedeného soudce nestačí. Z ustálené judikatury ostatně plyne, že důvod k vyloučení soudce nezakládá bez dalšího dokonce ani to, že na něj účastník řízení podá trestní oznámení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Nd 307/2022 ze dne 29. 6. 2022). Z vyjádření Pavla Šámala nevyplývá, že by jej žaloba nějak ovlivnila, resp. že by její podání vedlo k jakémukoliv emočnímu naladění vůči stěžovateli. Žaloba pak souvisí výhradně s jeho rozhodovací činností jako soudce Ústavního soudu a není výsledkem žádného osobního sporu. Nelze ani tvrdit, že by v jejím důsledku mezi Pavlem Šámalem a stěžovatelem již vznikl právní spor v takové hloubce a kvalitě, že by se mohl přetavit do osobní roviny. I. senát za těchto okolností neshledává, že by mohly existovat obavy, že Pavel Šámal nebude schopen o ústavní stížnosti stěžovatele nezávisle a nestranně rozhodnout.

6. Lze dodat, že podání žaloby na soudce Ústavního soudu a s tím související zahájení soudního řízení je úkonem nacházejícím se plně v dispozici stěžovatele. Pokud by tento krok bez dalšího postačoval k vyloučení žalobou označených soudců, stěžovatel (jakýkoliv) by mohl i s ohledem na limitovaný počet soudců Ústavního soudu získat faktickou možnost výběru, resp. kontroly nad tím, kteří soudci nakonec budou o jeho ústavní stížnosti rozhodovat. To je ovšem právě i z hlediska ústavních záruk zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) nepřijatelné. Uvedené platí tím spíše za situace, mají-li být žaloby reakcí na předchozí rozhodovací činnost soudců.

7. Vzhledem k uvedenému I. senát Ústavního soudu rozhodl, že soudce Pavel Šámal není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3498/25.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá ochrany proti postupu soudního exekutora při doručování rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. 20 Co 650/2024. Stěžovatel však není zastoupen advokátem a ústavní stížnost neodůvodňuje. Jeho ústavní stížnost tedy trpí vadami podle § 30 odst. 1 a 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jakož i § 34 odst. 1 téhož zákona, a nelze ji projednat.

2. Stěžovatel se na Ústavní soud obrací s návrhy trpícími týmiž vadami opakovaně. Na tyto náležitosti ústavní stížnosti byl již mnohokrát upozorněn a poučen o následcích nesplnění výzvy k odstranění vad. Další a další poučování stěžovatele o jím známých podmínkách řízení již nepřináší žádný účinek. Ústavní stížnost je proto namístě bez dalšího odmítnout, jak již Ústavní soud také opakovaně ve věcech stěžovatele učinil, například usnesením ze dne 27. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 1608/25, ze dne 22. 7. 2025 sp. zn. I ÚS 1609/25 a v mnoha dalších. I na tato rozhodnutí lze stěžovatele v podrobnostech odkázat.

3. Není ani důvod dále vyčkávat na případné dodatečné zajištění advokáta či řízení přerušovat. Na vyřízení žádosti o určení advokáta Českou advokátní komorou Ústavní soud vyčkal. Telefonicky si však ověřil, že žádost stěžovatele byla dne 15. 12. 2025 zamítnuta. Další vyčkávání tedy není namístě. K zajištění advokáta měl stěžovatel dostatečný prostor.

4. Ke stěžovatelem uváděným pochybnostem o možné podjatosti soudce zpravodaje Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2025 sp. zn. II. ÚS 3498/25 tak, že soudce Pavel Šámal není z projednání a rozhodování nynější věci vyloučen. K později uplatněné námitce podjatosti soudce Jiřího Přibáně Ústavní soud nepřihlížel, protože o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodoval jen soudce zpravodaj. Naznačuje-li snad později stěžovatel, že podjatí jsou vlastně všechny soudkyně a všichni soudci Ústavního soudu, ani k tomu Ústavní soud nepřihlížel. O námitce podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu nemá kdo rozhodovat. Ústavní soud ji proto ve své ustálené judikatuře považuje za ryze obstrukční jednání (obdobně srov. usnesení ze dne 9. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 9/25 či ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 953/25).

5. Z těchto důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2026

Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj