Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady3× citováno

Spisová značka

II. ÚS 711/19

Téma · generováno AIOdmítnutí vadné ústavní stížnosti bez nové výzvy

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 8. 3. 2019Zpravodaj: Šimíček VojtěchTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:2.US.711.19.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: ostatní (nezařaditelné)Podání: 27. 2. 2019

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl neurčená rozhodnutí, jeho podání bylo nesrozumitelné a nebyl zastoupen advokátem. Ústavní soud stížnost odmítl, protože stěžovatel byl o stejných vadách a povinném zastoupení opakovaně poučen v předchozích věcech.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost lze odmítnout přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, i bez nové výzvy k odstranění vad. Opakované poučování téhož stěžovatele o povinném zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 téhož zákona není nutné, byl-li v mnoha předchozích řízeních bezvýsledně poučen o shodných vadách.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud je ovšem přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a o dalších zákonných náležitostech dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně a bezvýsledně stalo již v mnoha předcházejících případech.
    Zobrazit v textu
  • Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 2260/16 nebo III. ÚS 23/17 ) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., proti blíže nespecifikovaným rozhodnutím, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 27. 2. 2019 prostřednictvím Krajského soudu v Praze doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti "všem rozhodnutím", přičemž však žádné z těchto rozhodnutí není označeno a ani vymezeno jinak.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami (je zcela nesrozumitelný) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již v desítkách případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranil a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1893/15 ze dne 20. 10. 2015, IV. ÚS 1446/15 ze dne 18. 11. 2015, I. ÚS 2065/16 ze dne 1. 8. 2016 nebo III. ÚS 1429/15 ze dne 31. 7. 2015). Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je ovšem přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a o dalších zákonných náležitostech dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně a bezvýsledně stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového - a přitom stále stejného poučení - jako postup neefektivní a formalistický. Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 2260/16 nebo III. ÚS 23/17) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2019

Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací