II. ÚS 755/17

Odůvodnění

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2017 se stěžovatel kromě shora uvedeného domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 62 A 112/2013-321, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2017, č. j. 7 As 140/2016-99. Co do tohoto předmětu řízení rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 755/17, tak, že ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

2. V tomto rozhodnutí však nerozhodl o návrhu stěžovatele výslovně směřujícímu též proti shora označené žalobě nejvyššího státního zástupce jako jinému nezákonnému zásahu orgánu veřejné moci. Za této situace Ústavní soud postupoval dle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a ustanovení § 166 odst. 1 občanského soudního řádu a následně posoudil námitky stěžovatele co do předmětu řízení, o němž nebylo rozhodnuto předchozím usnesením. Dospěl přitom k závěru, že i tato část ústavní stížnosti je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

3. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručeného práva nebo svobody může mít nejrůznější formu či podobu. Zpravidla se jedná o pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, tj. o akt individuální aplikace práva, který již nelze napadnout žádnými řádnými opravnými prostředky a který v právní sféře jeho adresáta již vyvolává zamýšlené účinky. Střet s ústavně zaručeným základním právem nebo svobodou může být způsoben také jakýmkoliv "jiným zásahem orgánu veřejné moci" než pravomocným rozhodnutím. Pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" interpretuje Ústavní soud tak, že jde zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv, který představoval trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Přitom takový zásah sám nemůže být výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Podstatné je, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu [viz nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)].

4. Výše uvedené se musí nezbytně projevit též při posouzení ústavní stížnosti směřující proti žalobě podané nejvyšším státním zástupcem dle ustanovení § 66 odst. 2 soudního řádu. I v tomto případě by se totiž Ústavní soud mohl meritorně zabývat podstatou tohoto zásahu teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatele - teprve konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní ústavně zaručená práva, avšak až poté, co by stěžovatel marně využil možnosti ochrany všech svých práv v průběhu tohoto řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1448/14 ze dne 19. 6. 2014). Samotným podáním předmětné žaloby ostatně ještě nemůže dojít k žádnému reálnému zásahu do stěžovatelových práv, neboť jejím podáním se nijak nemění jeho právní sféra. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti přitom nerozhoduje, zdali se ochrany svých práv může dotčená osoba domoci v řízení před soudy či před správním orgánem. Proto i v případě té části nyní projednávané ústavní stížnosti, která směřovala proti žalobě nejvyššího státního zástupce, se jedná o návrh nepřípustný, a to ze stejného důvodu jako tomu bylo v části ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím správních soudů. Za této situace Ústavní soud rozhodl stejně jako ve shora označeném usnesení, přičemž v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje.

5. Ústavní soud tedy i tuto další část ústavní stížnosti odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2017

Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj

_________________________________________________ doplňující usnesení k usnesení ze dne 3.4.2017

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Podstatou dotčených řízení byla žaloba Nejvyššího státního zástupce podaná dle ustanovení § 66 odst. 2 soudního řádu správního, jíž navrhoval zrušení rozhodnutí o udělení licence pro výrobu elektřiny ve fotovoltaické elektrárně FVE Havřice stěžovateli, jenž v řízení před soudy vystupoval jako osoba zúčastněná na řízení. Napadenými rozsudky bylo předmětné rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

2. Napadená rozhodnutí obecných soudů dle stěžovatele porušila jeho právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny; dále se stěžovatel dovolává též čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval především v nezákonném zásahu orgánu veřejné moci do jeho práva na legitimní očekávání a do právní jistoty, která se týkala umožnění výkonu jeho základního práva vlastnit a v souladu s právem užívat majetek, a s tím spojeného práva vykonávat podnikatelskou činnost na základě udělené licence.

3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou posuzované věci, je vždy povinen přezkoumat splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, se jím totiž může zabývat také věcně. Při tomto posouzení nicméně Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2284/14, II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09 či I. ÚS 2617/08, dostupná stejně jako rozhodnutí dále citovaná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Za nepřípustnou je ve světle řečeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost. Stěžovatelovy námitky jsou totiž v současné době uplatnitelné v otevřeném správním řízení, v němž bude Energetický regulační úřad znovu rozhodovat o jeho žádosti o udělení licence. Stěžovatelovi jsou tudíž i nadále k dispozici procesní prostředky podle správního řádu a soudního řádu správního a teprve po jejich marném vyčerpání, pokud by se stěžovatel i nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, by se mu otevřela cesta k případnému podání ústavní stížnosti.

6. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu ve skutkově totožné věci (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 380/16 ze dne 19. 2. 2016).

7. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud již samostatně nezabýval návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

8. Ústavní soud byl tudíž nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se jakkoliv vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2017 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj

___________________________________________ ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24.4.2017