Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. J. N., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha - východ, se sídlem [adresa] Praha 6, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 35 Co 548/2007-37, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2008, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž bylo rozhodováno o jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 4. 2007 č. j. 43 Nc 7608/2004-31. Tímto usnesením soud zastavil exekuci na majetek povinného, nařízenou k vymožení pohledávky oprávněného v částce 479.085,-Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) náhradu nákladů exekuce. Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvého stupně ve výroku o nákladech exekuce změnil jen ohledně jejich výše, jinak tento výrok potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předesílá, že je mu známa současná rozhodovací praxe Ústavního soudu v otázce náhrady nákladů exekucí zastavených pro nemajetnost povinných. Ústavní stížnost přesto podává, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky, což je podmínkou pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel uplatňuje stejné námitky, jaké vznesl již ve svých předchozích ústavních stížnostech (např. II. ÚS 587/08, III. ÚS 586/08, II. ÚS 2005/07, I. ÚS 1178/07). Stručně shrnuto namítá, že v případech zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému ve skutečnosti to, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor, což je principiálně nepřípustné. Dle stěžovatele by povinnost k náhradě nákladů exekuce měla být stanovena oprávněnému. Současně vyslovuje výhrady ke stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 a polemizuje s ním. Navíc tvrdí, že v posuzovaném případě je ústavní stížnost s uvedeným stanoviskem v souladu, neboť oprávněný nerespektoval požadavek náležité opatrnosti a uvážlivosti při podávání návrhu na exekuci.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se obdobnými ústavními stížnostmi stejného stěžovatele již opakovaně zabýval (viz např. II. ÚS 758/07, III. ÚS 1407/07, IV. ÚS 1179/07, I. ÚS 3279/07 a další). Vycházel přitom ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 a ani v nyní posuzované věci neshledal žádný důvod, proč by se měl od názorů v něm vyslovených odchýlit. Uvedené stanovisko je stěžovateli známo a lze tak na jeho důvody plně odkázat. Zohlednil je i Městský soud v Praze, jehož rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Je z něj patrné, že se soud neopomněl zabývat ani případným procesním zaviněním oprávněného z hlediska jeho náležité opatrnosti a uvážlivosti při podávání návrhu. Jeho závěry v tomto směru Ústavnímu soudu s ohledem na jeho postavení (srov. čl. 83 Ústavy) nepřísluší přehodnocovat.
Ústavní soud tedy ve shodě s uváděným stanoviskem konstatuje, že není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když obecné soudy při rozhodování o nákladech exekuce, která byla zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž u oprávněného nebylo shledáno žádné procesní zavinění, přiznaly stěžovateli coby soudnímu exekutorovi náhradu nákladů vůči povinnému.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým předseda senátu