Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ACARTIA HOLDINGS LIMITED, sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Michalem Stupkou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 82/2025 ze dne 21. ledna 2026 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 T 13/2022-15994 ze dne 15. května 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byla dne 31. března 2026 doručena ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím. Podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož stěžovatelka k ústavní stížnosti nepřiložila kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku podle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu (tj. kopii napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze).
2. Ústavní soud proto stěžovatelce zaslal výzvu k odstranění zmíněné vady ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy a současně ji poučil o důsledcích řádného a včasného neodstranění vad návrhu. Stěžovatelka na výzvu soudu zaslala několik listin, žádné z nich ale nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejích práv. Ústavní soud proto stěžovatelku opětovně vyzval k odstranění vady, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Současně stěžovatelku poučil o důsledcích řádného a včasného neodstranění vad návrhu.
3. Ani napodruhé stěžovatelka svou povinnost nesplnila, když Ústavnímu soudu na jeho výzvu zaslala pouze napadené usnesení Městského soudu v Praze, které Ústavní soud žádal o zaslání vedle kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Vytknutou vadu tak stěžovatelka řádně a včas neodstranila.
4. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinnost přiložit k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či znemožnit přístup k Ústavnímu soudu. Tato povinnost vychází ze zákona o Ústavním soudu, kterým je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky). Jejím dodržováním je sledován legitimní cíl v podobě hospodárnosti řízení před Ústavním soudem. Při zaslání požadované kopie rozhodnutí spolu s ústavní stížností stěžovatelce nevznikají ani žádné další náklady, nemůže se proto jednat ani o nepřiměřeně zatěžující požadavek.
5. Zároveň nelze přehlédnout, že stěžovatelka je v řízení zastoupena advokátem, jehož úkolem je zajistit, aby podání bylo sepsáno kvalifikovaně a vyhovělo všem zákonným podmínkám. Stěžovatelka přesto do dnešního dne neodstranila vytýkanou vadu podání, Ústavní soud návrh proto podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl (obdobně např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/23 ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. II. ÚS 135/21 ze dne 19. května 2021 nebo sp. zn. IV. ÚS 1973/20 ze dne 6. října 2020).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2026
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj