Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Goldfein CZ, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem [adresa] 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 8 Afs 39/2011-109 ze dne 28. prosince 2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla podána řádně a včas (§ 34, § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny.
V ústavní stížnosti stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že akceptoval postup správních orgánů, které neuznaly některé její daňově uznatelné náklady za rok 2007. Závěr správních orgánů i správních soudů, podle něhož při prokazování daňově uznatelných nákladů neunesla důkazní břemeno, považuje stěžovatelka za zcela rozporný se zjištěným skutkovým stavem. Stěžovatelka dle svého názoru důkazní břemeno unesla, a pakliže měl správce daně o jí tvrzených a dokazovaných skutečnostech pochybnosti, měl tuto svou domněnku prokázat sám (ve smyslu ustanovení § 31 odst. 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv požadovat další důkazy po stěžovatelce.
Na závěr své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud dotčené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je na tomto místě nucen konstatovat, že bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh soudního řízení před správními soudy (a předtím před finančními orgány) netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak rozporované rozhodnutí, tak i průběh procesu jsou účastníkům řízení známy, a to zvláště s ohledem na identický spor vedený u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 870/12, v němž stěžovatelka naříkala zcela stejný postup správních orgánů i správních soudů, když jedinou odlišností je časové období, za které správní orgány (a posléze i správní soudy) neuznaly některé její daňově uznatelné náklady. Ve výše uvedeném řízení se jednalo o rok 2005, v nyní projednávané věci jde o daňově uznatelné náklady za rok 2007. Ústavní soud se s argumentací stěžovatelky, která je shodná i v nyní projednávané věci, neztotožnil a její návrh na zrušení příslušného rozhodnutí kasačního soudu ve svém usnesení ze dne 2. května 2012 odmítl jako zjevně neopodstatněný. Ústavní soud nemá důvod se od svých závěrů vyslovených v tomto usnesení jakkoli odchylovat ani zde, a proto na ně zcela odkazuje.
Ve světle řečeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. května 2012
Stanislav Balík, v. r. předseda senátu