Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. 4 Co 229/2023-35, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října 2023, č. j. 26 Co 294/2021-19, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Spolu s ústavní stížností podala námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu.
2. Ústavní soud se může zabývat ústavní stížností věcně jen tehdy, pokud splňuje náležitosti podle zákona o Ústavním soudu. Tyto náležitosti však stěžovatelčina ústavní stížnost nesplňuje.
3. Stěžovatelka totiž není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sama není advokátkou (díky čemuž by zastoupená být nemusela - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st). Její ústavní stížnost navíc nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení a ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Pokud návrh na zahájení řízení trpí vadami, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. K tomuto postupu však Ústavní soud nyní nepřistoupil.
5. Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu již 154 ústavních stížností, přičemž naprostá většina z nich nesplňovala zákonné náležitosti. Ústavní soud přitom stěžovatelku opakovaně poučil nejen o nutnosti být zastoupena advokátem, ale i o dalších náležitostech ústavní stížnosti a následcích neodstranění jejích vad (viz např. řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 3943/19, III. ÚS 629/16, I. ÚS 518/15, III. ÚS 3542/14, IV. ÚS 3556/13, I. ÚS 1508/12, III. ÚS 340/11, II. ÚS 494/10). Stěžovatelka přesto podala další ústavní stížnost, která tyto náležitosti nesplňuje.
6. Z dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že pokud byl stěžovatel o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučen, není nutné, aby o nich byl v každém následujícím obdobném řízení poučen znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost je tak možné odmítnout i bez jakékoli další výzvy. Pokud lze totiž vycházet z toho, že již poskytnuté informace dokážou zprostředkovat požadavek, že řádnou ústavní stížnost lze podat pouze při dodržení jejích zákonných náležitostí, je setrvání na nutnosti opakovaného poučování neefektivní, nehospodárné a formalistické (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 83/24, bod 4; IV. ÚS 488/18, bod 3; I. ÚS 113/15, bod 4).
7. Ústavní soud proto v souladu se svou rozhodovací praxí znovu nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad její ústavní stížnosti a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tuto ústavní stížnost odmítl.
8. Námitkou podjatosti vznesenou proti všem soudcům Ústavního soudu se Ústavní soud nemohl věcně zabývat, neboť stěžovatelka ji nijak nezdůvodnila (jak vyžaduje § 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka