Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2013 č. j. 25 Co 514/2012-575 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. března 2012 č. j. 7 C 68/2000-529, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem ze dne 12. 5. 2013, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jí bylo upřeno právo účastnit se projednání její věci před soudy. Současně se domáhala toho, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla sepsána stěžovatelkou, ačkoliv podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel jako fyzická osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 a § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud ji vyzval, aby tuto vadu svého návrhu ve třicetidenní lhůtě odstranila, a to konkrétně předložením plné moci advokáta a jím sepsaného návrhu na zahájení řízení. Současně stěžovatelku poučil, že pokud tak neučiní, může být její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 27. 5. 2013 (§ 49 odst. 4 občanského soudního řádu, § 63 zákona o Ústavním soudu). Na tuto výzvu reagovala stěžovatelka žádostí o prodloužení lhůty ze dne 26. 6. 2013, jež byla odůvodněna tím, že podala "z opatrnosti" žalobu pro zmatečnost, a dále "velmi závažnými a neodkladnými okolnosti nastalými v rodině". Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vady svého návrhu ve stanovené lhůtě (a ani do dnešního dne) neodstranila, Ústavní soud jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Stěžovatelčině žádosti o prodloužení lhůty nebylo možné vyhovět, neboť skutečnost, že podala žalobu pro zmatečnost, žádný význam z daného hlediska nemá, a jde-li o tvrzené rodinné důvody, tyto konkretizovány (a tedy ani doloženy) nebyly. Dlužno dodat, že stěžovatelka byla v předchozích řízení vedených před Ústavním soudem dostatečně o těchto svých procesních povinnostech poučena, a tudíž podaná ústavní stížnost mohla být odmítnuta i bez předchozí výzvy (viz např. usnesení ze dne 6. 6. 2012 sp. zn. III. ÚS 1834/12 a ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3177/12). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2013
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu