Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 1834/12

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení v ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 6. 6. 2012Zpravodaj: Kůrka VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2012:3.US.1834.12.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS Hradec Králové SOUD - OS JičínNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 17. 5. 2012

Shrnutí · generováno AI

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání nesplňovalo zákonné náležitosti a stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem. Opakované poučení neposkytl, jelikož stěžovatelé byli o stejných požadavcích poučeni v dřívějších obdobných řízeních a vady tehdy neodstranili.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

V řízení o ústavní stížnosti není nutné stěžovatele v každém jednotlivém řízení znovu poučovat o povinném zastoupení advokátem podle § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., byl-li o této povinnosti poučen v předchozích zcela identických věcech. Neodstranění nedostatku povinného zastoupení pak odůvodňuje odmítnutí návrhu přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06 , ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09 , ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10 , ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10 , a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11 a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.
    Zobrazit v textu
  • I v této věci se Ústavní soud v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh stěžovatelů bez jednání odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. A. H. a 2. Ing. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2012 č. j. 4 Co 9/2011-100, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2011 č. j. 99 C 11/2007-92 a ze dne 21. 9. 2006 č. j. 25 Co 336/2006-125, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 2. 2006 č. j. 6 C 210/2002-109, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 17. 5. 2012 bylo Ústavnímu doručeno podání, v němž stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů a správních orgánů v jejich věci a dále aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Podání stěžovatelů nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyli stěžovatelé zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež oba stěžovatelé u Ústavního soudu vedli, se podává, že tento postup (jímž ignorují povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byli Ústavním soudem opakovaně poučeni, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a vyzýváni k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2056/11, sp. zn. II. ÚS 740/11, sp. zn. III. ÚS 452/11, sp. zn. II. ÚS 404/11, sp. zn. III. ÚS 340/11, sp. zn. IV. ÚS 1270/10, sp. zn. IV. ÚS 1836/10, sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 a další). Významné též je, že stěžovatelé v těchto věcech k výzvě Ústavního soudu formální a obsahové nedostatky návrhu neodstranili a to ani v prodloužené lhůtě. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10, a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11 a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly oběma stěžovatelům objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. I v této věci se Ústavní soud v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh stěžovatelů bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. června 2012

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací