Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele K. D., t. č. Věznice Pardubice, zastoupeného JUDr. Radkem Šmerdou, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2025 č. j. 5 Tdo 302/2024-21926, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2025 č. j. 5 Tdo 302/2024-21926 se v částech týkajících se K. D. odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o jeho ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2023 č. j. 4 To 42/2023-20946, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 42 T 7/2021 byl stěžovatel, spolu s dalšími obviněnými, shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 let, peněžitý trest v celkové výměře 1 000 000 Kč. Spolu s tím mu byla uložena povinnost (společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými) nahradit poškozené České republice škodu ve stanoveném rozsahu. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele i dalších spoluobviněných odmítl. V rámci řízení o dovolání Nejvyšší soud usnesením předsedy senátu ze dne 14. 5. 2024 přerušil výkon dovoláním napadených rozsudků ve vztahu ke všem obviněným.
2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatel následně svým podáním ze dne 9. 7. 2026 navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Argumentuje především tím, že v případě spoluobviněného Ústavní soud svým usnesením ze dne 3. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1812/26 rozhodl o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzal přitom v potaz složitost posuzované věci, uložení citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody a povinnost nahradit škody přesahující 150 mil. Kč. Výkon rozhodnutí by byl v případě vyhovění ústavní stížnosti spojen s mimořádně intenzivním zásahem do života stěžovatele a znamenal by nepoměrně vyšší újmu než odložení trestu a povinnosti k náhradě škody.
4. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení má Ústavní soud za splněné.
5. Ústavní soud vzal v potaz, shodně jako Nejvyšší soud a Ústavní soud ve věci spoluobviněného, složitost posuzované věci a přihlédl k tomu, že stěžovateli byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody a povinnost nahradit (společně a nerozdílně se spoluobviněnými) škodu ve výši přesahující 150 mil. Kč. Výkon rozhodnutí by byl v případě vyhovění ústavní stížnosti spojen s mimořádně intenzivním zásahem do života stěžovatele a jeho ústavně zaručených práv a svobod a znamenal by pro něj nepoměrně vyšší újmu, než je dočasné odložení trestu a povinnosti k náhradě škody, přesně řečeno obnovení přerušení výkonu rozsudků nižších soudů (viz dále bod 6). Včasný výkon trestu je sice důležitým veřejným zájmem, ale jeho nepříliš dlouhý odklad takový zájem nenarušuje, stejně tak odklad (přerušení) vykonatelnosti rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu státu. Ústavní stížnost Ústavní soud projedná a rozhodne bez zbytečného odkladu.
6. Vzhledem k tomu, že bylo napadeno pouze rozhodnutí Nejvyššího soudu a navržen odklad vykonatelnosti jen k tomuto rozhodnutí, mohl Ústavní soud rozhodnout o odložení vykonatelnosti pouze tohoto rozhodnutí. Odložením vykonatelnosti se obnoví účinky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. 5 Tdo 302/2024 o přerušení výkonu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 4 To 42/2023, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 42 T 7/2021 v části, která se týká stěžovatele (srov. usnesení ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. III. ÚS 510/25, bod 11).
7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. července 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu