Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o návrhu stěžovatelky CG HOLDING, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Čech • Hromek • Pleskač, se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, na povolení obnovy řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3697/11, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 3. 6. 2013 obdržel Ústavní soud podání, jež bylo označeno jako "návrh na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným usnesením Ústavního soudu č. j. III. ÚS 3697/11 ze dne 21. 6. 2012". Stěžovatelka se v něm - s odkazem na ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a § 228 a násl. občanského soudního řádu - domáhala toho, aby Ústavní soud povolil obnovu řízení ve výše uvedené věci s tím, že Ústavní soud dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 3296/12 vydal nález, v němž vyslovil jiný (závazný) právní názor na problematiku vrácení soudního poplatku; ten má podle stěžovatelky představovat tzv. novotu, protože byl vydán až po vydání shora označeného usnesení.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu obsahuje poučení, že odvolání není přípustné. Byť je výslovně zmiňován pouze jediný opravný prostředek - odvolání, uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že je nepřípustný jakýkoliv další vnitrostátní prostředek (viz již např. usnesení ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. II. ÚS 458/98 nebo usnesení ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. II. ÚS 222/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz), nestanoví-li tedy zákon jinak; jde-li o obnovu řízení, tu zákon o Ústavním soudu připouští pouze v řízení o ústavní žalobě (§ 105 a násl.) a ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda (§ 119 a násl.). Vzhledem k tomu Ústavní soud daný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Jen pro informaci možno stěžovatelku upozornit na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2000 sp. zn. IV. ÚS 410/2000 (U 37/20 SbNU 341), dle něhož okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu zahrnuje posouzení právní otázky, kterou odvolací soud posoudil v jiné věci dříve jinak, nečiní z nálezu rozhodnutí, jež by bylo důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu