Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. V., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2026 č. j. 54 Co 81/2026-67, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V návrhu stěžovatele doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2026 stěžovatel uvedl jedinou větu, a to že podává stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Městského soudu v Praze.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel nepředložil žádnou ústavněprávní argumentaci, nevylíčil skutkový stav věci, ani není zjevné, čeho se domáhá.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
5. Stěžovatel je sám advokátem, tedy právním profesionálem, a opakovaně byl poučován o náležitostech ústavní stížnosti, které opakovaně nerespektuje. V takové situaci je další vyzývání stěžovatele postupem neefektivním a Ústavní soud k němu nepřistoupil. Stejně Ústavní soud rozhodoval o řadě stěžovatelových stížností, např. v usneseních ze dne 17. 2. 2025 sp. zn. I. ÚS 398/25, ze dne 26. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 616/25, ze dne 24. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 1035/25, ze dne 3. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1483/26, ze dne 25. 6. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1748/26, na jejichž odůvodnění zcela odkazuje.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro neodstraněnou vadu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2026
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj