Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníProcesní

Spisová značka

III. ÚS 1861/26

Téma · generováno AIVyloučení soudců pro námitku podjatosti

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 7. 7. 2026Zpravodaj: Zemanová DanielaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:3.US.1861.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 1. 7. 2026

Shrnutí · generováno AI

Vedlejší účastník namítal podjatost všech členů senátu pro údajné přátelské nebo příbuzenské vztahy ke stěžovateli, jeho advokátovi a další osobě. Ústavní soud zjistil, že soudci tyto osoby neznají a nemají k nim osobní vztah, takže je z projednání věci nevyloučil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se podjatost posuzuje objektivně; k vyloučení soudce postačí důvodná pochybnost, nikoli jen prokázaná skutečná podjatost. Poměr soudce k věci či osobám však musí dosáhnout takové intenzity, aby objektivně zpochybnil jeho nestrannost a nezávislost. Pokud soudci dotčené osoby neznají a nemají k nim osobní, příbuzenský ani přátelský vztah, důvod k jejich vyloučení není dán.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti".
    Zobrazit v textu
  • Předpokladem pro vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci je určitá intenzita jeho poměru k věci, účastníkům a vedlejším účastníkům či jejich zástupcům, tedy je-li tento poměr s ohledem na svou povahu skutečně způsobilý (z objektivního pohledu) zpochybnit schopnost soudce nestranně a nezávisle v konkrétní věci rozhodnout.
    Zobrazit v textu
  • Jejich poměr k věci tak nedosahuje stupně intenzity, který by mohl vyvolat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 7. 7. 2026

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové ve věci ústavní stížnosti K. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, se sídlem [adresa] České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2026, č. j. 13 Co 161/2026-290, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) Mgr. V. S. a 2) Mgr. M. H., MBA, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Výrok

Vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2026, č. j. 13 Co 161/2026-290, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1861/26.

Odůvodnění

Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatel podal návrh na nařízení předběžného opatření, které by prvnímu vedlejšímu účastníkovi omezilo nakládání s jeho bytovou jednotkou. Tento návrh podal v souvislosti s následně podanou žalobou, kterou se proti prvnímu vedlejšímu účastníkovi a dalšímu žalovanému panu O. J. domáhá - z titulu postoupené pohledávky - náhrady škody ve výši 3 300 000 Kč s příslušenstvím (a vůči prvnímu vedlejšímu účastníkovi samostatně ještě částky 100 000 Kč s příslušenstvím). Návrh na nařízení předběžného opatření odůvodnil tím, že se první vedlejší účastník pokoušel tento byt, který podle stěžovatele představuje jeho jediný hodnotný a dohledatelný majetek, převést na druhého vedlejšího účastníka. Tím by hrozilo bezprostřední zmaření výkonu rozhodnutí ve věci.

2. Obvodní soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 6. 2024, č. j. 67 Nc 4509/2024-55). Prvnímu vedlejšímu účastníkovi proto uložil, aby se zdržel "zcizování, zatížení věcnými břemeny, zatížení zástavními právy, předkupními právy, právem stavby a [...] jakékoliv dispozice vedoucí ke snížení hodnoty nemovitosti - bytové jednotky". Naléhavost situace byla podle soudu dána tím, že bytová jednotka je v současnosti zajištěna plombou z důvodu vedení dvou řízení u katastru nemovitostí - a to na základě vkladu zástavního práva k bytové jednotce a návrhu na vklad vlastnického práva a převod na třetí osobu. Existuje přitom reálná obava, že by první vedlejší účastník neměl po převodu bytové jednotky žádný jiný majetek a případný výkon výsledného rozhodnutí by mohl být ohrožen. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení městským soudem potvrzeno, ústavní stížnost podaná proti těmto rozhodnutím byla odmítnuta.

3. Vedlejší účastníci se po určité době domáhali zrušení vydaného předběžného opatření. Obvodní soud jejich návrh zamítl, městský soud však nařízené předběžné opatření k odvolání vedlejších účastníků zrušil (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2026, č. j. 13 Co 161/2026-290). Podle městského soudu již nelze přisvědčit obvodnímu soudu v tom, že důvody pro existenci předběžného opatření nadále trvají. Obvodní soud totiž - byť nepravomocně - stěžovatelovu žalobu zamítl z důvodu absence jeho aktivní věcné legitimace. Uplatněný nárok proto nemůže být považován za osvědčený ani pro účely předběžného opatření.

Vymezení návrhu na odložení vykonatelnosti

4. Stěžovatel, který nesouhlasí s rozhodnutím obvodního soudu ve věci samé a napadl ho odvoláním, podává proti rozhodnutí městského soudu ústavní stížnost, v níž navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a žádá do té doby odložit jeho vykonatelnost. Návrh na odložení vykonatelnosti odůvodňuje tím, že lze reálně očekávat, že první vedlejší účastník po zrušení předběžného opatření převede bytovou jednotku na druhého vedlejšího účastníka. Tento převod byl dříve již iniciován a zabránilo mu pouze nařízené předběžné opatření. Bytová jednotka představuje jediný dohledatelný majetek, z něhož lze uspokojit žalovaný nárok ve výši 3 300 000 Kč s příslušenstvím. Pokud by byla jednotka převedena před rozhodnutím Ústavního soudu, stalo by se případné vyhovující rozhodnutí neúčinným a nárok nevymahatelným. Újma, která by stěžovateli vznikla vyvedením tohoto majetku, je nepoměrně větší než případná újma vedlejších účastníků. Odložení vykonatelnosti neodporuje žádnému veřejnému zájmu.

Posouzení ústavní stížnosti

5. Podání ústavní stížnosti nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na návrh stěžovatele však Ústavní soud může vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložit. Podmínkou je, že takový postup (1) "nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem" a zároveň (2) "by výkon rozhodnutí [...] znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám" (§ 79 odst. 2 zákona). Podle Ústavního soudu jsou obě tyto podmínky v této věci splněny.

6. Zaprvé, Ústavní soud neshledal důležitý veřejný zájem, s nímž by bylo odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v rozporu. V řízení ve věci samé jde o ryze soukromoprávní spor soukromých osob o peněžité plnění. Je přitom ve veřejném zájmu právně vyjasnit námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti a teprve poté činit případné - prakticky nevratné - změny spojené s bytovou jednotkou (usnesení sp. zn. II. ÚS 2805/23, bod 9; I. ÚS 655/17, bod 7).

7. Zadruhé, důsledky napadeného rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Odklad vykonatelnosti vede pouze k "zakonzervování" stavu platného před vydáním napadeného rozhodnutí (usnesení sp. zn. II. ÚS 2805/23, bod 9; I. ÚS 655/17, bod 7; III. ÚS 3817/17, bod 13). Zrušením předběžného opatření první vedlejší účastník získal okamžitou možnost volně nakládat s bytovou jednotkou. Pokud by v mezidobí došlo k převodu bytové jednotky na třetí osobu, případné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu by pro stěžovatele mohlo ztratit význam. Újma hrozící stěžovateli je tedy nepoměrně větší než újma, která může vzniknout prvnímu vedlejšímu účastníkovi tím, že po dobu řízení o ústavní stížnosti bude dočasně zachováno omezení nakládání s nemovitostí, které trvalo již od poloviny roku 2024.

8. Ústavní soud shrnuje, že smyslem odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je předcházení situacím, v nichž by po jeho případném zrušení bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před vydáním tohoto rozhodnutí (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3229/23, bod 6; II. ÚS 1942/21, bod 3; II. ÚS 48/20, bod 16). Tato situace nastala podle Ústavního soudu i v této věci.

9. Ústavní soud vzal v úvahu i to, že si vyžádá spis obvodního soudu i vyjádření účastníků řízení, a proto není schopen rozhodnout o ústavní stížnosti bezodkladně (obdobně např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1163/26, bod 8; III. ÚS 3045/25, bod 9; IV. ÚS 3458/23, bod 11).

Závěr

10. Ústavní soud z těchto důvodů odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Ústavní soud dodává, že tímto usnesením nijak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2026

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 23. 9. 2026

Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti K. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem [adresa] České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 161/2026-290 ze dne 12. 6. 2026, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka a 1) Mgr. V. S. 2) Mgr. M. H., MBA, jako vedlejších účastníků řízení, rozhodl o námitce podjatosti vůči všem členům III. senátu Ústavního soudu vznesené vedlejším účastníkem Mgr. V. S. takto:

Výrok

Soudce Milan Hulmák, soudce Jan Svatoň a soudkyně Daniela Zemanová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou III. ÚS 1861/26.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného přípisu Obvodního soudu pro Prahu 1, usnesení Městského soudu v Praze a jiných zásahů orgánů veřejné moci.

2. Soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová v přípisu ze dne 10. 9. 2026, soudce Milan Hulmák v přípisu ze dne 10. 9. 2026 a soudce Jan Svatoň v přípisu ze dne 16. 9. 2026 předložili věc k rozhodnutí o svých vyloučeních z projednání a rozhodování, a to z důvodu, že podle vedlejšího účastníka mohou být podjatí pro možný přátelský nebo příbuzenský poměr ke stěžovateli, k jeho právnímu zástupci a ke F. Š..

3. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce taktéž vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.

4. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)]. Předpokladem pro vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci je určitá intenzita jeho poměru k věci, účastníkům a vedlejším účastníkům či jejich zástupcům, tedy je-li tento poměr s ohledem na svou povahu skutečně způsobilý (z objektivního pohledu) zpochybnit schopnost soudce nestranně a nezávisle v konkrétní věci rozhodnout. Jestliže soudkyně zpravodajka i ostatní soudci III. senátu uvádějí shodně, že ke stěžovateli, jeho právnímu zástupci ani k F. Š. nemají žádný osobní příbuzenský ani přátelský poměr a neznají je, lze vyloučit, že budou mít zájem na výsledku projednávání a rozhodování ústavní stížnosti. Jejich poměr k věci tak nedosahuje stupně intenzity, který by mohl vyvolat pochybnosti o jejich nepodjatosti.

5. Vzhledem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci není dán důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudce Jana Svatoně z projednání a rozhodování věci sp. zn. III. ÚS 1861/26. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací