Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. Č., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
I. Dne 28. 7. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno písemné podání stěžovatele, v němž se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2009 č. j. 19 Co 1130/2009-20. Tímto usnesením stížnostního soudu bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2009 č. j. 34 C 196/2009-8, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od placení soudních poplatků. Řízení před nalézacím soudem bylo vedeno na základě žaloby podané stěžovatelem dne 10. 2. 2009 proti žalované Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích; žalobou se stěžovatel domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zpřístupnit v určené studovně požadované knihy a dále povinnost "nebýt vázán k uzavření smlouvy o jednorázových službách v jí provozovaných knihovnách".
Stěžovatelovo podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (formulačně je zmatené, postrádalo jakoukoliv smysluplnou argumentaci stran porušení základních práv, stěžovatel nebyl právně zastoupen advokátem).
Z evidence Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel v minulých třech letech podal Ústavnímu soudu 22 různých návrhů, přičemž dvanáct těchto návrhů bylo již odmítnuto resp. odloženo, z toho nejméně šest bylo odmítnuto proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění závažných vad návrhů, zejména též proto, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů (např. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 765/09, I. ÚS 787/09, Pl. ÚS 5/09 atd.). V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Soudce zpravodaj proto v daném případě vyšel z odůvodněného předpokladu, že stěžovatel byl v okamžiku podání seznámen předchozími výzvami Ústavního soudu se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení, a že vady ani v tomto řízení neodstraní, neboť tak v řízení o svých minulých návrzích zásadně nečinil ani na základě výzev soudce zpravodaje. Bylo by proto zcela bezúčelné, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatele opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2009
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj