Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti AGRO Aktivity, s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 4, zastoupené JUDr. Michalem Božkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. dubna 2026, č. j. 9 C 180/2025-39, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení a České kanceláře pojistitelů, se sídlem [adresa] Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dosavadní průběh řízení
1. Vedlejší účastnice podala proti stěžovatelce žalobu na zaplacení částky 8 160 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představuje zákonný příspěvek za nepojištěné přípojné vozidlo a náklady spojené s uplatněním této pohledávky [§ 45 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (č. 30/2024 Sb.) a § 5 odst. 1 písm. v) vyhlášky k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (č. 69/2024 Sb.)].
2. Obvodní soud žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 8 160 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení ve výši 4 211,50 Kč (II. výrok). Stěžovatelka byla podle soudu v rozhodném období provozovatelem přípojného vozidla a neměla k němu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo přitom neuhradila ani přes výzvy a předžalobní upomínku.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí obvodního soudu. Toto rozhodnutí podle ní porušuje její práva zaručená Listinou základních práv a svobod (čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2), Ústavou (čl. 90 a čl. 96), Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1) a jejím Dodatkovým protokolem (čl. 1).
4. Stěžovatelka uvedla proti výroku o věci samé tyto námitky:
a) Vyhláška č. 69/2024 Sb. porušuje ústavní zásady rovnosti a proporcionality. Vyhláška nezná kategorii zemědělských přívěsů. Vyhláška diskriminačně zatěžuje přívěsy nad 10 tun desetkrát vyšší sazbou příspěvku než přívěsy do 10 tun. U traktorového přívěsu nad 10 tun zároveň stanoví nepřiměřenou sankci ve výši 70násobku denního pojistného. U jiných vozidel však jde pouze o 5 až 9násobek. b) Napadené rozhodnutí ignoruje námitky o porušení zásady proporcionality, rozporu žalované částky s dobrými mravy a diskriminačního charakteru vyhlášky. Obvodní soud aplikoval právo jednoduše a formalisticky, rezignoval na materiální spravedlnost a výroky jeho rozhodnutí neobsahují lhůtu k plnění. c) Obvodní soud na jednání účastníky chybně poučil, že je proti jeho rozhodnutí přípustné odvolání. Protokol z jednání navíc neodpovídá průběhu jednání. d) Obvodní soud nerozhodl o návrhu na přerušení řízení a chybně nepředložil věc Ústavnímu soudu k posouzení protiústavnosti vyhlášky.
5. Stěžovatelka neuvedla proti výroku o náhradě nákladů žádné námitky.
Posouzení ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud porušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody nebyly porušeny.
8. Předmětem tohoto sporu je částka, která je svou výší zcela zjevně bagatelní. Sporná částka zdaleka nepřevyšuje hodnotu 50 000 Kč (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33; III. ÚS 847/23, bod 24).
9. Stěžovatelka brojí svou ústavní stížností proti tomu, že jí obvodní soud uložil povinnost zaplatit částku 8 160 Kč s příslušenstvím. Tato částka je tak nízká, že proti napadenému rozhodnutí není přípustné ani odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
10. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti zásadní. Ústavní soud totiž při hodnocení ústavnosti soudních rozhodnutí dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případné vady zasahují do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5).
11. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Nevyhovění nároku na zaplacení bagatelní částky však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
12. Vyloučení bagatelnosti případu je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu. Ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přitom Ústavní soud přistupuje poměrně běžně (např. již usnesení sp. zn. IV. ÚS 342/98, IV. ÚS 185/98, IV. ÚS 59/99, IV. ÚS 126/01 či pozdější nálezy sp. zn. I. ÚS 3143/08, bod 14; III. ÚS 137/08, část III; II. ÚS 1612/09, body 11 až 12; z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1164/25, II. ÚS 1550/25, I. ÚS 1744/25).
13. Ústavní soud dodává, že při posouzení bagatelnosti se nepřihlíží k výši souvisejících nákladů řízení a jiného příslušenství - podobně jako se k němu nepřihlíží při hodnocení přípustnosti odvolání a dovolání [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3169/24, bod 6; I. ÚS 315/25, bod 5; IV. ÚS 3917/18; § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Stěžovatelka ostatně proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nic nenamítá (bod 5 tohoto usnesení).
14. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
15. Z uvedeného plyne, že i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah. Stěžovatelka jej spatřuje v neústavnosti aplikované podzákonné normy. Ústavní soud tuto námitku považuje za zjevně neopodstatněnou.
16. Stěžovatelčiny námitky tedy směřují především vůči obsahu vyhlášky č. 69/2024 Sb. [námitka a)] a pak se týkají údajných procesních pochybení obvodního soudu [námitky b) a c)].
17. Výklad a posuzování obsahu podústavního práva - natož práva podzákonného - však Ústavnímu soudu až na výjimečné případy nepřísluší. Ústavní soud zároveň nehodnotí namítané vady izolovaně, ale z hlediska řízení jako celku (viz např. rozhodnutí uvedená v usnesení sp. zn. III. ÚS 192/25, bod 16). Pro Ústavní soud je podstatné, že obvodní soud řádně vysvětlil, z jakých skutkových okolností vycházel, jakými právními východisky se při rozhodování řídil a proč stěžovatelce nevyhověl. Ústavní soud přitom nespatřuje v závěrech rozhodnutí obvodního soudu žádné protiústavní pochybení, které by v tomto bagatelním sporu opodstatňovalo jeho zrušení.
18. Vyhláška způsobem, který Ústavní soud považuje za ústavně souladný, rozděluje přípojná vozidla podle jejich hmotnosti - nikoli podle ekonomického odvětví, v němž jsou využívána [§ 5 odst. 1 písm. t) až v)]. Stanovení hmotnostních kategorií spadá do legitimního uvážení normotvůrce. Absence jemnějšího odstupňování nepředstavuje v této věci svévoli, nepřípustnou diskriminaci nebo jinou protiústavnost. Rozdělení podle hranice 10 tun zároveň naplňuje požadavek na právní jistotu i administrativní jednoduchost a kopíruje systematiku souvisejících norem [např. čl. 4 odst. 1 písm. c) bod iii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858]. S námitkou ohledně porovnání výše veřejnoprávního příspěvku za nepojištěné vozidlo s výší soukromoprávního pojistného se přitom řádně vypořádal již obvodní soud (strana 3 jeho rozhodnutí).
19. Ústavní soud dodává, že oprávnění a povinnost obecného soudu předložit věc Ústavnímu soudu platí pouze při závěru o protiústavnosti zákona - nikoli podzákonné vyhlášky [námitka d), čl. 95 odst. 2 Ústavy a např. nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12, bod 14]. Obvodní soud by tedy nepostupoval protiústavně ani v tomto ohledu i pokud by dovodil protiústavnost vyhlášky, což nedovodil a Ústavní soud tento jeho závěr výše aproboval.
Závěr
20. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto odmítl její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu