Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 15 To 38/2025-3699 ze dne 13. června 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 46 T 3/2025-3671 ze dne 13. května 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku a pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, resp. že na něj pro tyto trestné činy byla podána obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 37/2024 ze dne 26. června 2024, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 517/2024 ze dne 30. července 2024 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu; vazba byla následně prodlužována.
3. Napadeným usnesením městského soudu byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo podle § 72 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu a o nepřijetí jeho písemného slibu.
4. Stěžovatel proti napadenému usnesení městského soudu podal stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
5. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že ve svých rozhodnutích recyklují totožné abstraktní vazební důvody a nezohledňují vysoké nároky na přesvědčivé a logické odůvodnění, a to i ve vztahu k tzv. doktríně zesílených důvodů. V reakci na důvody, z nichž obecné soudy dovodily existenci podmínek pro další trvání vazby, namítá, že nemajetnost a absence zaměstnání nemohou představovat důvody pro vzetí do vazby a ponechání v ní, resp. že z těchto skutečností nelze bez dalšího dovozovat, že jeho jediným zdrojem obživy má být trestná činnost. Odmítá závěr obecných soudů o tom, že si dlouhodobě obstarává prostředky pro zajištění životních potřeb trestnou činností, pro takový závěr trestní spis podle něj neobsahuje žádné, byť jen nepřímé důkazy. Závěry obecných soudů považuje za rozporné s nálezem sp. zn. III. ÚS 2498/23 ze dne 29. listopadu 2023.
6. V návaznosti na argument obecných soudů, založený na tom, že 6. října 2023 byl vyslýchán jako svědek v jiné trestní věci a konfrontován s tím, že s další osobou měl zakoupit 4 kg kokainu, stěžovatel namítá, že se obecné soudy nezabývaly tím, proč s ním nebylo zahájeno trestní řízení. Tvrdí, že závěr obecných soudů o rozsáhlé síti odběratelsko-dodavatelských vztahů nemá oporu v žádném z provedených důkazů. Má za to, že se obecné soudy nezabývaly tím, zda nedošlo k oslabení původních vazebních důvodů.
7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení.
8. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nepředstavuje další instanci v systému trestního soudnictví. Ústavní soud zasahuje zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy vyplývajícími z ústavního pořádku. O takovou situaci se zde ale nejedná.
9. Ústavní soud nesdílí stěžovatelův názor, že obecné soudy dovodily naplnění podmínek pro další trvání vazby na základě abstraktních a důkazně nepodložených důvodů. Odkazuje k tomu na body 9 napadených usnesení, kde jsou přehledně prezentovány relevantní důvody dalšího trvání předstižné vazby.
10. Soudy uváděné argumenty je třeba vnímat v jejich vzájemné spojitosti, nikoli izolovaně, jak to činí stěžovatel. Stěžovatelova absence legálního zdroje příjmu či skutečnost, že měl (podle aktuálně projednávaného obvinění) páchat drogovou trestnou činnost poté, co byl vyslýchán v jiné trestní věci drogového charakteru, by jistě samy o sobě nepostačovaly k prokázání důvodů předstižné vazby. Jejich kombinace a spojení s dalšími důvody (včetně těch, které stěžovatel v ústavní stížnosti opomíjí, jako byla zjištění vyplývající z výslechů svědků J. Ř. a P. P.) však již z hlediska Ústavního soudu představují dostatečný podklad pro závěr o přetrvávající existenci důvodů předstižné vazby.
11. Jestliže stěžovatel tvrdí, že závěr obecných soudů o rozsáhlé síti odběratelsko-dodavatelských vztahů (souvisejících se stíhanou drogovou trestnou činností) nemá oporu v žádném z provedených důkazů, pomíjí, že městský soud založil závěr na záznamech telekomunikačního provozu a výsledcích sledování osob a věcí. Obecné soudy nedovodily existenci důvodu předstižné vazby ze stěžovatelovy trestní minulosti či z jeho závislosti na návykových látkách, takže se jejich rozhodnutí nemohla dostat do kolize se závěry vyplývajícími z nálezu sp. zn. III. ÚS 2498/23 ze dne 29. listopadu 2023, na nějž stěžovatel odkazuje.
12. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani stěžovatelovu tvrzení, že se obecné soudy nezabývaly tím, zda nedošlo k oslabení původních vazebních důvodů. Vrchní soud v bodě 7 napadeného usnesení výslovně konstatoval, že vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu je i nadále dán a ani plynutím času se nezměnil, resp. neoslabil natolik, aby jej bylo možno nahradit jiným vhodným opatřením. Ústavní soud rovněž připomíná, že z tzv. doktríny zesílených důvodů, na kterou stěžovatel odkazuje, vyplývá povinnost obecných soudů při rozhodování o dalším trvání vazby vysvětlit, proč je trvání vazby i nadále nezbytné, přičemž důvody, které postačovaly pro vzetí do vazby, mohou, ale nutně nemusí postačovat pro její další prodlužování [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3109/13 ze dne 18. března 2014 (N 37/72 SbNU 419), sp. zn. II. ÚS 2086/14 ze dne 16. září 2014 (N 170/74 SbNU 469) či usnesení sp. zn. I. ÚS 968/14 ze dne 25. března 2015]. Není tedy nezbytné, aby soudy při prodlužování vazby uváděly nové okolnosti potvrzující důvodnost vazby. Jinak řečeno, jestliže již skutečnosti, o které bylo opřeno původní rozhodnutí o vzetí do vazby, prokazovaly existenci vazebních důvodů ve vyšší intenzitě, mohou tytéž skutečnosti legitimně odůvodňovat i potřebu dalšího trvání vazby, tj. při rozhodování o jejím prodloužení, resp. při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2149/23 ze dne 29. srpna 2023 či sp. zn. I. ÚS 3512/24 ze dne 8. ledna 2025).
13. Podle Ústavního soudu obecné soudy v posuzované věci nepostupovaly v rozporu s doktrínou zesílených důvodů. Z kombinace skutečností, na které obecné soudy poukazovaly, lze dovodit naplnění důvodů předstižné vazby ve značné intenzitě, takže Ústavní soud neshledal potřebu zpochybňovat závěr obecných soudů o tom, že tyto důvody přetrvávají i v současnosti.
14. Ústavní soud uzavírá, že napadená usnesení jsou dostatečně a racionálně odůvodněna. Závěr o přetrvávající existenci důvodů předstižné vazby obecné soudy dovodily ústavněprávně souladným způsobem.
15. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. srpna 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu