Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Amerex Praha, spol. s r. o. se sídlem v [adresa] zastoupeného Mgr. Liborem Neradem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 7. 2009 č. j. 6 C 312/2007-66, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že dle jeho přesvědčení soud ve svém rozhodování nerespektoval obecné principy ústavního pořádku České republiky, a to zejména při hodnocení právních námitek i důkazů najevo vyšlých či nabízených účastníky řízení k prokázání jejich tvrzení. Tímto jednáním zasáhl do jeho práv, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že si je vědom i toho, že v předmětném sporu se jedná o částku minimální, proti rozhodnutí soudu I. stupně však není opravný prostředek přípustný, je proto nucen obrátit se na Ústavní soud, když zamítnutí žaloby považuje za důsledek nerespektování kogentní normy a za přílišný formalismus při výkladu jednoduchého práva ze strany soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu výše označeného rozsudku bylo zjištěno, že soud opodstatněně zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal náhrady škody ve výši 5.085,- Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, zaviněním statutárního orgánu právnické osoby v likvidaci. Je třeba konstatovat, že své rozhodnutí soud opřel nejen o obsah spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 60 K 38/2004, vedeného k návrhu na prohlášení konkurzu právnické osoby, v níž žalovaní vykonávali funkci statutárního orgánu, o obsah judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jakož i o výklad a aplikaci § 3 odst. 2 shora citovaného zákona, a proto lze na odůvodnění rozsudku v dalším odkázat. Nutno dodat, že rozhodnutí soudu týkající se částky 5.085,- Kč je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné - s ohledem na to pak není Ústavní soud v postavení odvolací instance, tj. instance přezkoumávající rozsah dokazování či hodnocení důkazů. Bez ohledu na skutečnost, že v dané věci jde o rozhodnutí ohledně částky bagatelní, je třeba poukázat na ústavní princip nezávislosti soudů vyplývající z čl. 82 Ústavy ČR, na to, že Ústavní soud není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností a nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy učiněné v souladu s § 132 občanského soudního řádu, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval [rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.]. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2009
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu