Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. června 2025 č. j. 17 Co 201/2025-182, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Z. L., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), kterým byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 1. 2025 č. j. 207 EXE 6467/2024-136, tak, že o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje; současně potvrdil výrok I. usnesení okresního soudu, kterým byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka na zastavení řízení.
2. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu v rozsahu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ačkoliv není proti výroku o nákladech řízení přípustné dovolání [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu], je-li dovolání podáno z jiných důvodů, které se týkají typicky merita věci, Nejvyšší soud může - pokud dovolání shledá důvodným - napadené rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout (§ 243e odst. 2 ve spojení s § 243d odst. 2 občanského soudního řádu). Jinými slovy, je-li podáno dovolání v meritu věci, rozhodnutí Nejvyššího soudu může mít vliv na akcesorický výrok o nákladech řízení, byť proti němu samotnému dovolání přípustné není.
3. Napadeným usnesením krajského soudu byli účastníci poučeni o tom, že "proti němu lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu". Soudce zpravodaj proto zaslal okresnímu soudu výzvu k zaslání spisu, resp. jej vyzval ke sdělení, zda bylo ve věci podáno dovolání. Okresní soud přípisem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 10. 11. 2025 sdělil, že proti usnesení krajského soudu podal povinný dovolání, o němž doposud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto (ověřeno též ze stránky infosoud.justice.cz).
4. Probíhá-li v dané věci stále dovolací řízení, Ústavní soud ústavní stížnost neprojedná, neboť by tím nepřípustně a v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů (srov. obdobně usnesení ze dne 18. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1714/25 či ze dne 12. 8. 2025 sp. zn. I. ÚS 1159/25 a další).
5. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
6. Pro úplnost Ústavní soud zdůrazňuje, že tím stěžovateli neupírá možnost podat ústavní stížnost, jakmile bude řízení před obecnými soudy skončeno. Dvouměsíční lhůta k jejímu podání se přitom bude i ve vztahu k nyní napadenému usnesení krajského soudu odvíjet od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu - nehledě na to, jak o dovolání rozhodne. Ústavní soud totiž nemůže prohlásit stěžovatelovu ústavní stížnost za předčasnou, a zároveň označit jeho pozdější stížnost (podanou ve výše uvedené lhůtě) za opožděnou (viz např. usnesení ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 2776/13).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 12. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj