III. ÚS 2587/24

Odůvodnění

Vymezení věci a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 odst. 3 Listiny a čl. 37 Listiny. V ústavní stížnosti stěžovatel nejprve brojil proti (ne)podjatosti soudní komisařky v jeho věci, postupně petit ústavní stížnosti rozšiřoval o další napadená usnesení. Ústavnímu soudu předložil též celou řadu souvisejících rozhodnutí včetně svých podání před orgány činnými v trestním řízení. Namítal v této souvislosti zejména porušení práva na spravedlivý proces a ústavně souladný postup orgánů činných v trestním řízení.

2. Stěžovatel je stíhán pro zločin pohlavní zneužití podle § 187 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odstavec 1 písm. b), písm. c), odstavec 3 písm. b) trestního zákoníku, přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odstavec 1, odstavec 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2021, a přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odstavec 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2021. Kauzami stěžovatele se Ústavní soud zabýval již opakovaně. Níže Ústavní soud shrne obsah napadených rozhodnutí.

3. V záhlaví uvedeným usnesením policejního orgánu ze dne 26. 7. 2023 rozhodla komisařka poručice podle § 31 odstavce 1 trestního řádu o námitce podjatosti proti své osobě tak, že není vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení, neboť nejsou známy žádné pochybnosti o tom, že by měla poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon bezprostředně týká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Navazujícím usnesením ze dne 1. 9. 2023, pak nadřízený policejní orgán stížnosti stěžovatele nevyhověl a podle § 148 odstavec 1 písm. c) trestního řádu stížnost zamítl. Přezkoumávané usnesení reagovalo na všechny vznesené námitky vyčerpávajícím způsobem.

4. Usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. 7. 2024 bylo rozhodnuto, že Mgr. V. Z., státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, není podle § 30 odstavec 1 trestního řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nelze mít pochybnosti o tom, že může ve věci nestranně rozhodovat. Navazujícím usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 9. 2024 bylo rozhodnuto, že se stížnost stěžovatele proti usnesení městského státního zastupitelství jako nedůvodná zamítá. Po přezkoumání spisového materiálu nebyly zjištěny žádné takové skutečnosti, pro které by dozorová státní zástupkyně nemohla být činná v průběhu dalšího trestního řízení. Podjatost nemůže být dovozována pouze ze subjektivních pocitů obviněného, ale musí být konkretizovány důvody, proč není schopna ve věci objektivně vykonávat dozor. Žádné takové skutečnosti nebyly obviněným prezentovány a ani přezkoumáním věci nebyly zjištěny.

5. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2024 předsedkyně senátu rozhodla, že podle § 31 odstavec 1 trestního řádu není vyloučena z projednávání úkonů trestního řízení. Navazujícím usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2025 byla stížnost stěžovatele jako nedůvodná zamítnuta. Krajský soud uvedl, že předsedkyně senátu nemá žádný vztah k projednávané věci, ať už pozitivní či negativní.

6. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025 bylo rozhodnuto, že se obviněný podle § 68 odst. 1 trestního řádu bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) trestního řádu, že se písemný slib obžalovaného stěžovatele nepřijímá a přijetí peněžité záruky není přípustné. Městský soud v jednací síni opomněl rozhodnout o dalším navrhovaném opatření na začátku vazebního zasedání, a to o dohledu probačního úředníka, případně zákaz vycestování. Ani tyto návrhy však by nebyly způsobilé maření úkonů soudu zabránit. Navazujícím usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2025 tento soud stížnosti stěžovatele v plném rozsahu vyhověl, když nahradil vazební důvod dohledem probačního úředníka a stěžovatele ponechal na svobodě. Stěžovatel byl dosud bezúhonný a dohled probačního úředníka je dostatečnou náhradou útěkové vazby. Bude výhradně na stěžovateli, aby dodržel postupy soudů a spolupracoval k řádnému projednání jeho věci v navazujících nařízeních jednáních; případné přestěhování musí stěžovatel probačnímu úředníkovi sdělit.

Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

7. Předtím, než se Ústavní soud vůbec může zabývat argumentací stěžovatele, posuzuje naplnění podmínek řízení. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastna řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dále přistoupil k posouzení přípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

8. Předně Ústavní soud v obecné rovině podotýká, že ústavní stížnost směřující proti dosavadnímu postupu orgánů činných v trestním řízení zásadně nepřípustná, neboť takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek (včetně z něj vyplynuvšího rozhodnutí); proto i případné protiústavní procesní vady lze napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem ještě v rámci předmětného řízení, včetně využití příslušných opravných prostředků proti výslednému rozhodnutí [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) ze dne 30. listopadu 1995 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1419/16 ze dne 16. května 2016. Výjimku představují pouze případy, kdy je ústavní stížností napadáno procesní rozhodnutí, v důsledku kterého by mohlo dojít k zásahu do práva na zákonného soudce [srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 711/01 ze dne 6. 6. 2002 (N 66/26 SbNU 193), sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005 (N 6/36 SbNU 53), sp. zn. IV. ÚS 4091/18 ze dne 5. 2. 2019 (N 22/92 SbNU 218); o to však v posuzované věci nejde.

9. Ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je podle sjednocujícího stanoviska pléna Ústavního soudu nepřípustná (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23). Námitky ohledně porušení zásad nestrannosti soudního rozhodování nebo podjatosti rozhodujících soudců může stěžovatel uplatnit v opravných prostředcích proti meritornímu rozhodnutí. Tím spíše je ústavní stížnost nepřípustná, směřuje-li proti rozhodnutí o nepodjatosti osoby policejní komisařky, provádějící úkony trestního řízení, či dozorové státní zástupkyně. Jak bylo uvedeno výše, takové námitky lze uplatnit proti rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud podotýká, že o podjatosti orgánů činných v trestním řízení rozhodly orgány k tomu příslušné [devolutivní účinek (tj. přechod pravomoci o instanci výše), jehož se stěžovatel dovolával, se uplatní až pro opravný prostředek].

10. Co se týče usnesení o prvním vzetí stěžovatele do vazby a následného usnesení, jímž byla vazba stěžovatele nahrazena, pro posouzení nynější ústavní stížnosti je podstatné, že důsledkem rozhodnutí stížnostního soudu (v rámci řádného opraveného prostředku) bylo vyhověno návrhu stěžovatele. Vazba uvalená soudem prvního stupně byla totiž nahrazena dohledem probačního úředníka, čehož se ostatně stěžovatel domáhal již na vazebním zasedání před městským soudem. Stěžovatel tak byl (v důsledku revizního zásahu stížnostním soudem) toho času nadále stíhán na svobodě. Stěžovatel nemůže podat ústavní stížnost proti rozhodnutí, kterým mu bylo v plném rozsahu vyhověno, protože mu takovým rozhodnutím nevzniká žádná újma na základních právech a takový návrh zpravidla nevykazuje znaky přípustnosti. Ústavní stížnost slouží jako prostředek k odstranění následků porušení základních práv. Bylo-li návrhu vyhověno a soud či jiný orgán spor rozhodl ve prospěch stěžovatele, odpadá způsobilost být dotčen na právech. Ústavnímu soudu je rovněž z jeho úřední činnosti známo, že byl stěžovatel ihned (dne 28. 1. 2025 ve 12:30 hod - č. l. 1437) z vazby propuštěn a vazba byla v souladu s nyní napadeným rozhodnutím krajského soudu nahrazena dohledem probačního úředníka (v odkazovaném řízení před Ústavním soudem sp. zn. III. ÚS 3591/25 však stěžovatel tato vazební usnesení v petitu ústavní stížnosti nenapadl).

11. Protože mimořádné důvody přípustnosti ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tento soud neshledal, z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 2 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem je odvislé od výsledku řízení i od konkrétních okolností případu, Ústavní soud s ohledem na výše uvedené náhradu nákladů řízení stěžovateli nepřiznal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2026

Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj