Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. et Mgr. I. M., zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 34/2026-59 ze dne 29. července 2026 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 A 10/2026-30 ze dne 26. února 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva spravedlnosti, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Vedlejší účastník zahájil proti stěžovatelce jako soudní znalkyni 31. března 2025 z moci úřední přestupkové řízení podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.
3. Stěžovatelka v průběhu řízení požádala o nařízení ústního jednání, čemuž vedlejší účastník usnesením z 28. dubna 2025 s odkazem na § 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nevyhověl. Zamítavý výrok poté vedlejší účastník potvrdil rozhodnutím o rozkladu z 26. listopadu 2025.
4. Žalobu stěžovatelky podanou proti rozhodnutí o rozkladu Městský soud v Praze usnesením č. j. 11 A 177/2025-15 ze dne 7. ledna 2026 odmítl s odůvodněním, že jde o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem, které podle § 70 písm. c) soudního řádu správního podléhá kompetenční výluce.
5. Stěžovatelka poté napadla postup vedlejšího účastníka spočívající v nenařízení ústního jednání žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Uvedla, že jí správní orgán neumožnil předložit důkazy a zároveň jí bylo odepřeno doplnit dokazování účastnickým výslechem při nařízeném jednání. Navrhla, aby soud vyslovil, že rozhodnutí vedlejšího účastníka z 26. listopadu 2025 je nezákonné, a aby vedlejšímu účastníkovi zakázal pokračovat v porušování procesních práv stěžovatelky a přikázal mu, aby vyhověl její žádosti o nařízení ústního jednání a provedl jí navrhované důkazy.
6. Městský soud napadeným usnesením žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního jako opožděnou odmítl, protože byla podána po uplynutí zákonné subjektivní lhůty (§ 84 odst. 1 téhož zákona). Nadto dodal, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je také nepřípustná (§ 85 soudního řádu správního), protože stěžovatelka se může proti konečnému pravomocnému rozhodnutí vydanému vedlejším účastníkem v přestupkovém řízení bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu.
7. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se s městským soudem v tom, že směřuje-li zásahová žaloba fakticky proti správnímu rozhodnutí, nelze než odmítnout ji jako nepřípustnou. Na rozdíl od městského soudu však spatřoval primární důvod pro odmítnutí žaloby nikoli v její nepřípustnosti podle § 85 soudního řádu správního, nýbrž proto, že stěžovatelka ve své podstatě napadá dílčí procesní rozhodnutí, které je vyloučeno ze soudního přezkumu [§ 70 písm. c) soudního řádu správního].
8. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že si vedlejší účastník přisvojil pravomoc hodnotit odborné závěry jí vypracovaného znaleckého posudku, čímž zasáhl do výkonu moci soudní. Znalecký posudek byl již podroben přezkumu v opatrovnickém řízení i v navazujícím řízení před Ústavním soudem. Namítá dále, že se Nejvyšší správní soud pouze povrchně vypořádal s jejím návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Závěry správních soudů o opožděnosti žaloby má za rozporné s povahou trvajícího nezákonného zásahu do procesních práv v probíhajícím řízení. Tvrdí-li správní soudy, že se stěžovatelka může bránit žalobou až v meritorním řízení, vytvářejí začarovaný kruh, který stěžovatelce odepírá soudní ochranu.
9. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
10. Ústavní soud zdůrazňuje, že do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.
11. Správní soudy dostatečně vysvětlily, že ačkoli stěžovatelka podala formálně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, fakticky šlo o žalobu podanou proti správnímu rozhodnutí vedlejšího účastníka, kterým nevyhověl její žádosti o nařízení ústního jednání. V napadeném rozsudku Nejvyšší správní soud správně vycházel z toho, že žaloba proti takovému rozhodnutí je ze zákona vyloučena [§ 70 písm. c) soudního řádu správního], a v postupu vedlejšího účastníka nelze spatřovat ani nezákonný zásah, neboť jde o rozhodnutí (§ 82 téhož zákona). Dostatečně se také vypořádal (s ohledem na možnost procesní obrany proti usnesení o odmítnutí žaloby) s návrhem stěžovatelky na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
12. Vzhledem k tomu, že důvodem odmítnutí zásahové žaloby byla skutečnost, že rozhodnutí vedlejšího účastníka, které stěžovatelka označila v žalobě jako nezákonné, nelze tímto typem žaloby napadnout, není pro věc podstatný závěr městského soudu, že žaloba byla podána opožděně (viz bod 7 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Není tedy relevantní argumentace stěžovatelky, že žaloba nemohla být opožděná, protože nenařízení ústního jednání je zásahem trvajícím.
13. To, že rozhodnutí o nevyhovění žádosti o nařízení ústního jednání je vyloučeno ze soudního přezkumu, a nelze se proti němu bránit ani žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, nezpůsobuje porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu. Jak konstatoval městský soud, k přímému dotčení práv stěžovatelky může dojít až v důsledku pro ni nepříznivého pravomocného rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení. Teprve poté se bude moci domáhat žalobou podanou proti tomuto rozhodnutí ochrany svých práv v řízení před správními soudy (které přezkoumají jak konečné rozhodnutí správního orgánu, tak i jemu předcházející procesní postup, včetně rozhodnutí upravujících vedení řízení), potažmo pak případně v řízení před Ústavním soudem.
14. Z ústavního hlediska proto obstojí postup správních soudů, které se z procesních důvodů nezabývaly meritem věci, a tedy ani námitkami týkajícími se samotného stěžovatelkou vypracovaného znaleckého posudku. S ohledem na zásadu subsidiarity se těmito námitkami v této fázi přestupkového řízení nemůže zabývat ani Ústavní soud.
15. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. září 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu