Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2024 č. j. 22 Cdo 1516/2024-567 a o návrhu s ní spojeném na zrušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném ode dne 1. ledna 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) A. I. a 2) Mgr. M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Dne 25. 9. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nedostatek právního zastoupení zastaveno jí vyvolané řízení o dovolání. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2024.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, podání neobsahuje žádnou argumentaci, stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byť informuje, že žádostí ze dne 19. 9. 2024 požádala o jeho určení Českou advokátní komoru. Z tohoto důvodu žádá o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s vadnými ústavními stížnostmi, byla mnohokrát vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, sp. zn. I. ÚS 3518/17, sp. zn. II. ÚS 3891/17, sp. zn. II. ÚS 3975/17, sp. zn. III. ÚS 2346/20 nebo sp. zn. IV. ÚS 2203/24). Stěžovatelce jsou tedy známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně nutného zastoupení advokátem již při jejím podání. Přesto nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (srov. k tomu též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024, číslo stížnosti 6732/20). V odkazovaném rozsudku Evropský soud pro lidská práva mj. dospěl k závěru, že ač opakované neprodlužování lhůty k odstranění nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem do jisté míry omezuje práva konkrétního stěžovatele v přístupu k Ústavnímu soudu, je toto omezení na druhou stranu předvídatelné a sleduje legitimní cíl ve smyslu zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti.
6. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení. Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta. Stěžovatelka tento postup volí opakovaně. Z přiložené žádosti o právní službu vyplývá, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne 25. 7. 2024, žádost o právní službu podala až v samém závěru lhůty pro podání ústavní stížnosti. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
7. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení výše uvedeného zákona podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu