Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., zastoupeného Mgr. Lucií Vilímkovou, LL.M., advokátkou, sídlem [adresa] Jeseník, proti postupu Okresního soudu v Opavě, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud vyslovil, že nečinností Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na osobní čest a dobrou pověst dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a právo na spravedlivé řízení dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud vyslovil, že okresnímu soudu se zakazuje, aby pokračoval v porušování výše uvedených ústavně zaručených práv stěžovatele, a přikazuje se mu, aby byl obnoven stav před porušením.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že byl účastníkem řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 13 Nc 35/77 ve věci nezletilého [nezletilý] (dále jen "nezletilý"), zastoupeného opatrovníkem pro řízení - Městským národním výborem v Hlučíně, dítěte matky B. M. Stěžovatel, v tomto řízení označený jako otec nezletilého, u soudu namítal, že není otcem nezletilého [nezletilý], popřel tedy otcovství, a to v souladu s § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud se popřením otcovství v tomto řízení nezabýval a ani nezahájil řízení o popření otcovství. Stejně tak podal stěžovatel v souvislosti s tímto řízením návrh na zbavení svéprávnosti matky nezletilého, B. M. a návrh na zahájení řízení o určení otcovství k nezletilému. Žádným z výše uvedených návrhů se okresní soud nezabýval, stěžovatel tedy v jednání soudu spatřuje nečinnost a značné průtahy v řízení. Stěžovatel má za to, že výše uvedenými skutečnostmi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a to právo na osobní čest a dobrou pověst dle čl. 10 Listiny, právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny, čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na spravedlivé řízení dle čl. 6 Úmluvy.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud nejprve přezkoumal procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a dospěl k následujícím závěrům.
8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
9. Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje.
10. Pokud jde o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), je procesním prostředkem k jeho ochraně právě stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), popř. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a citovaného zákona [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04 (N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.), usnesení ze dne 10. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 638/05, usnesení ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 95/16].
11. Ústavní soud striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ust. § 174a zákona o soudech a soudcích, který považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy (např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 2427/11, N 33/64 SbNU 349). Dle ust. § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti dle § 164 o. s. ř.
12. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá průtahy v řízení před okresním soudem, neuvádí však, že by výše uvedené procesní prostředky k ochraně svého práva využil. S ohledem na uvedené posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou.
13. Podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
14. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, když neshledal důvod k postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r. soudce zpravodaj