Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 2963/15

Téma · generováno AISubsidiarita ústavní stížnosti v trestním řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2. 11. 2015Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2015:3.US.2963.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2. 10. 2015Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Obžalovaná napadla rozhodnutí, jímž trestní věc nebyla odňata krajskému soudu, protože pochybovala o jeho nestrannosti. Ústavní soud stížnost odmítl: trestní řízení dosud neskončilo a námitky musí nejprve řešit obecné soudy prostřednictvím dostupných opravných prostředků.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, subsidiárním prostředkem ochrany a lze ji podat až po vyčerpání dostupných procesních prostředků. Námitku nedostatku nestrannosti soudu v dosud neskončeném trestním řízení musí obžalovaná nejprve uplatnit opravnými prostředky v soustavě obecných soudů. Stížnost byla proto odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
    Zobrazit v textu
  • Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, a ochrana jí nebyla poskytnuta, se může domáhat zásahu Ústavního soudu.
    Zobrazit v textu
  • Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti JUDr. A. H., zastoupené JUDr. Alešem Pillerem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 č. j. 7 Td 44/2015-6, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud, že trestní věc, v níž má stěžovatelka postavení obžalované, se Krajskému soudu v Brně neodnímá. S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí a spatřuje v něm porušení svých ústavně zaručených práv, když se domnívá, že Krajský soud v Brně nemůže o její věci spravedlivě rozhodnout.

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, ve které řízení před obecným soudem nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování věci má být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudem, kterým projednávána a rozhodnuta být neměla, resp. kterému měla být odňata. Bude-li však mít stěžovatelka v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení pro nedostatek nestrannosti rozhodujících soudců bylo, či že rozhodnutí - bude-li jí nepříznivé - bylo vydáno soudci objektivně podjatými, nic nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, a ochrana jí nebyla poskytnuta, se může domáhat zásahu Ústavního soudu. V tomto směru lze poukázat na usnesení ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 785/15 nebo ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. I. ÚS 2169/12 (dostupná na http://nalus.usoud.cz/).

5. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2015

Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací