Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2024 č. j. 2 Afs 131/2024-45, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví označenému rozhodnutí.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatelky nenaplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona o Ústavním soudu, především trpí nedostatkem povinného právního zastoupení.
4. Stěžovatelka v návrhu uvádí, že žádostí ze dne 6. 11. 2024 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Současně Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto. Česká advokátní komora Ústavnímu soudu sdělila, že advokát stěžovatelce určen nebyl (rozhodnutí č. 10.04-000110/24-0002 ze dne 29. 11. 2024; viz úřední záznam na č. l. 5).
5. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je ale především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Náležitého poučení se stěžovatelce dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelka podala již mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučena (např. usnesení ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3399/16, usnesení ze dne 18. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2346/20, usnesení ze dne 2. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 793/24; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz).
7. Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování proto návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (obdobně v případě stěžovatelky Ústavní soud postupoval např. v usnesení ze dne 21. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 173/24, usnesení ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2898/22).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka