Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., CSc., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 26 Cdo 2581/2014-64, Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 30 Co 517/2013-45 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2013, č.j. 15 C 192/2011-35, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v jeho občanskoprávní věci, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i jejím čl. 11 odst. 1, 4.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením zastavil řízení o stěžovatelově žalobě o zaplacení 584.319 Kč s příslušenstvím za omezení vlastnického práva proti České republice - Ministerstvu financí, a to pro nezaplacení předepsaného soudního poplatku; Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil a dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.
Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály. Uvedené se uplatní i v nyní projednávané věci. Obecné soudy totiž postupovaly zcela v souladu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným mimo jiné v usneseních sp. zn. II. ÚS 4524/12, sp. zn. II. ÚS 3475/14, sp. zn. III. ÚS 4646/12, resp. sp. zn. I. ÚS 1327/14 (dostupných na http://nalus.usoud.cz), a jmenovitě na usnesení sp. zn. II. ÚS 4524/12 odkazuje v odůvodnění i odvolací soud, a cituje stěžejní část tam vyjádřené argumentace. Hodnocení Ústavního soudu shodné právní otázky, již otevřel svojí ústavní stížností, je tedy stěžovateli známo, a není důvod je jakkoliv opustit ani zde. Výše prezentované podmínky posouzení ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné jsou tak splněny. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji proto Ústavní soud v senátu a bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2015 Jan Musil v. r. předseda senátu