Odůvodnění
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se navrhovatelé domáhali přezkoumání postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozhodoval o jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 C 498/92, ze dne 9. května 1997. Vyslovili přesvědčení, že odvolací soud porušil jejich právo na spravedlivý proces, když nevzal zřetel na námitky, v odvolání vznesené. Tyto se týkaly hodnocení důkazů provedených okresním soudem - výpovědi svědků J. a Č., zejména pak nesprávných závěrů soudního znalce ing. T. ohledně ceny nemovitosti v době jejího převodu na odpůrce. Navrhli, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co 1924/97, ze dne 2. září 1997, zrušil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.]. Z obsahu stížnosti a spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 C 498/92, který Ústavní soud u jmenovaného soudu vyžádal, nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a v rozhodnutí dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedení a hodnocení důkazů nevyhověly žalobě navrhovatelů, kteří uplatnili restituční nárok s odkazem na § 8 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. Krajský soud se vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelů - s námitkou, týkající se
III. ÚS 409/97-7 neplatnosti smlouvy, uzavřené odpůrci v roce 1960, důkazu o ceně nemovitosti dle znaleckého posudku a jejího snížení o 30 % v době prodeje, jakož i s námitkou, týkající se hodnocení věrohodnosti označených svědků, přičemž také odůvodnění jeho rozsudku je vyčerpávající a přiléhavé. Proto tvrzení, že odvolací soud porušil práva navrhovatelů na spravedlivý proces, je zjevně neopodstatněné. Je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá mj. také zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby s takovým hodnocením se sám neztotožňoval (stanovisko Ústavního soudu ČR, vyjádřené ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a dalších). S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu s § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 21. ledna 1998 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj