UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 2× citováno

Spisová značka

III. ÚS 480/19

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2019-03-01Zpravodaj: Fiala JosefTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:3.US.480.19.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS Praha SOUD - OS Praha 4Napadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2019-02-05

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2018 č. j. 30 Co 398/2018-37 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. června 2018 č. j. 10 C 148/2015-545, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a J. A. a obchodních společností GKR ZAKLÁDÁNÍ s. r. o., sídlem [adresa] a Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem [adresa] Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 5. 2. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tím, že je podána pro porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, základního práva na to, aby v řízení, jehož je účastníkem, soud nepostupoval podle zákona zakotveného v čl. 95 odst. 1 Listiny (pozn. správně má být "Ústavy České republiky"), jakož i základního práva na ochranu legitimního očekávání, právní jistotu soudního rozhodování a předvídatelnost soudních rozhodnutí.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele je podáván jako "blanketní" a trpí zjevnými vadami, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem, nejsou k němu přiloženy stanovené přílohy. Stěžovatel si vady ústavní stížnosti uvědomuje, informoval též o tom, že podal žádost České advokátní komoře o určení advokáta pro zastoupení, požádal o poskytnutí lhůty na doplnění ústavní stížnosti od právní moci rozhodnutí České advokátní komory a navrhl, aby Ústavní soud umožnil dopracování doplnění (tedy i dodání) ústavní stížnosti v rozumné lhůtě.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž na jejich nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2093/15, sp. zn. II. ÚS 2235/15 a dalších). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti (pozn. předmětná ústavní stížnost byla podána až na konci zákonné dvouměsíční lhůty, tudíž lze konstatovat dostatečný časový prostor pro její koncipování, který však stěžovatel nevyužil).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1936/16 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2019

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací