Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 5. února 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Aprk 41/2012-14 ze dne 27. 11. 2012, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty v řízení před Městským soudem v Praze, v němž mělo dle stěžovatele docházet k průtahům. Nejvyšší správní soud shledal, že Městský soud v Praze se nedopouští nečinnosti, jestliže stěžovatelovu žalobu postoupil Nejvyššímu správnímu soudu podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. Do doby, než bude o příslušnosti soudu rozhodnuto, nebylo lze ve věci určit lhůtu k provedení úkonu ve věci samé. Proti uvedeným závěrům Nejvyššího správního soudu brojil stěžovatel ústavní stížností.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem). Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2009 jde o téměř 300 podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, IV. ÚS 424/09, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12). Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj