Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)

Spisová značka

III. ÚS 494/03

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 1. 2004Zpravodaj: Holländer PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2004:3.US.494.03
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 11. 11. 2003Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

ÚS 494/03

Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele T. P., zastoupeného Mgr. Ing. L. J., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2003 sp. zn. 9 To 482/2003 a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. května 2003 č. j. 2 T 48/2003-52, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Označenými rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně, když stíhaného jednání se měl dopustit tím, že jako nevlastník řidičského oprávnění řídil motorové vozidlo, a to i přes již dříve uložený trest zákazu této činnosti, kterýžto skutek je blíže vymezen a popsán ve skutková větě rozsudku nalézacího soudu. Pro výkon trestu došlo k zařazení stěžovatele do věznice s dozorem a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Stěžovatel ve shodě se svými námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem obsáhle vyložil svůj náhled na hodnocení ve věci provedených důkazů, obecným soudům v této souvislosti vytkl porušení imperativů vyjádřených v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a v návaznosti na svá tvrzení navrhl, aby Ústavní soud vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. května 2003 č. j. 2 T 48/2003-52, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2003 sp. zn. 9 To 482/2003 odložil a posléze po provedeném řízení tato rozhodnutí nálezem zrušil. Ústavní stížnost není důvodná. Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl. Jím předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit jejich dotčení (čl. 83 Ústavy ČR), neboť Ústavnímu soudu přehodnocovat hodnocení dokazování provedené obecnými soudy zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s ním případně sám neztotožňoval, neboť není další odvolací instancí v systému obecných soudů. Ve věci stěžovatele nebyly shledány vady dokazování náležející do kategorie důkazů opomenutých (např. sp. zn. III. ÚS 150/93, sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. IV. ÚS 185/96, sp. zn. II. ÚS 213/2000, sp. zn. I. ÚS 549/2000 a další), jednak se ani nejedná o případ, kdy by z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. kdy by v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (např. sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 a další), a tudíž by bylo založeno kasační oprávnění Ústavního soudu. Pro posouzení výhrad stěžovatele z pohledu kritérií ústavnosti postačí poukázat na to, že obecné soudy se s v intencích svého nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR) s důkazní situací zažalované věci řádně vypořádaly, když jejich úvahy v tomto směru jsou v napadených rozhodnutích přezkoumatelným způsobem vyloženy, stejně jako i podřazení přijatých skutkových zjištění pod příslušná ustanovení zákona (§ 125 odst. 1, § 134 odst. 2 tr. řádu). Lze tedy uzavřít, že stěžovatelem učiněný odkaz na nálezy sp. zn. III. ÚS 176/96 a IV. ÚS 185/96 v jeho trestní věci není případný, resp. nemá svou ústavněprávní relevanci. Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta. Z tohoto důvodu se již Ústavní soud samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť tento se stal pro uvedené bezpředmětným. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. ledna 2004

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací