III. ÚS 7/24

Odůvodnění

1. Tzv. blanketní ústavní stížností [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] stěžovatel napadl v záhlaví označená soudní rozhodnutí. 2. Přípisem ze dne 4. 1. 2024 soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová sdělila, že výše uvedené soudy danou věc rozhodovaly v době, kdy byla členkou představenstva České advokátní komory (dále jen "ČAK"), avšak v době, kdy ČAK správní žalobou napadené rozhodnutí vydala, členkou představenstva nebyla, nebyla ani pověřena řešením této věci, žádná vyjádření nezpracovávala a věc nekomentovala, a ani je neměla k dispozici, nevylučuje však, že byla s rozhodnutím Městského soudu v Praze na jednání představenstva ČAK seznámena. S ohledem na tuto svou pozici předložila příslušnému tj. II. senátu Ústavního soudu k posouzení, zda lze mít pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

3. V podání ze dne 30. 1. 2024 stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči všem členům III. senátu Ústavního soudu. Důvodem bylo, že ho Lucie Dolanská Bányaiová ve věci vedené po sp. zn. III. ÚS 83/24 nevyzvala k doplnění jím podané ústavní stížnosti a v usnesení ze dne 16. 1. 2024, kterým jako soudkyně zpravodajka tuto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítla, uvedla, že "ignoruje předepsané náležitosti ústavní stížnosti". To stěžovatel označuje za nepravdivý, zbytečný, hrubý, neetický a jej poškozující slovní výpad, přičemž má za to, že jde o zřejmé, extrémní a doznané porušení povinností soudkyně Ústavního soudu.

4. Vzhledem ke stejnému postupu soudce Tomáše Lichovníka ve věci sp. zn. II. ÚS 3286/23 a soudkyně Daniely Zemanové ve věci sp. zn. III. ÚS 2023/23 vznesl námitku podjatosti i proti nim.

5. Ve vyjádření ze dne 13. 2. 2024 soudkyně Daniela Zemanová uvedla, že se necítí být vyloučenou z projednání rozhodování věci, přičemž poukázala na § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu s tím, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

6. Ve vyjádření ze dne 21. 2. 2024 soudce Tomáš Lichovník sdělil, že se domnívá, že vyloučen z rozhodování není, protože se námitka podjatosti týká jeho předchozí rozhodovací činnosti. K tomu dodal, že poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání, což nelze interpretovat tak, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednávání a rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech představuje důvod k vyloučení soudce z rozhodování o jiné ústavní stížnosti stěžovatele, jak Ústavní soud judikoval např. v usnesení ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 1187/15 a ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 896/17.

7. Soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová uvedla, že se necítí podjatou a že není z rozhodování věci vyloučena, neboť námitka podjatosti se týká předchozí rozhodovací činnosti, přičemž odkázala na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 247/18.

8. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.

9. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

10. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].

11. Ze sdělení soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová ze dne 8. 1. 2024 plyne, že v době vydání správní žalobou napadeného rozhodnutí ČAK členkou jejího představenstva nebyla a že se tak stalo až v době vydání napadených soudních rozhodnutí, nicméně na vedení soudního řízení se nepodílela, a ani v této věci nebyla nijak činná. Z tohoto důvodu Ústavní soud neshledal, že by byl naplněn předpoklad stanovený v § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a nemůže ani konstatovat, že by mezi jmenovanou a ČAK jako vedlejší účastnicí řízení byl takový poměr, který by pro svou povahu (intenzitu) mohl vyvolávat pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

12. Jde-li o námitku podjatosti proti všem členům III. senátu Ústavního soudu, která je shodně odůvodněna postupem těchto členů jako soudců zpravodajů ve věcech ústavních stížností podaných stěžovatelem, Ústavní soud vychází z toho, že postup soudce v jiné věci téhož účastníka řízení, resp. jeho rozhodování o ní zásadně důvodem pro jeho vyloučení není (§ 14 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Jinak by tomu mohlo být za situace, kdy by bylo možné na jeho základě usuzovat na soudcův poměr k věci nebo (vedlejším) účastníkům či jejich zástupců. Postup (včetně odůvodnění usnesení, které se ústavní stížnost odmítá), který uvedené soudkyně a soudce ve stěžovatelových věcech použili a který stěžovatel podrobuje kritice, představuje ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, a tudíž žádnou pochybnost o jejich nepodjatosti vyvolávat nemůže.

13. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci není dán důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Daniely Zemanové z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 7/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Jan Svatoň, v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 1. l. 2024 ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 1. 2024 stěžovatel uvedl, že je od 19. 1. 2024 v dočasné pracovní neschopnosti. Ústavní stížnost podle svých slov doplní, až po ukončení pracovní neschopnosti. Stěžovatel současně uvedl, že je soudce zpravodaj povinen jej vyzvat k odstranění vad ústavní stížnosti. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti všech členů senátu, kterému byla jeho věc přidělena.

3. Usnesením ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 7/24 Ústavní soud rozhodl o tom, že soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová, soudce Tomáš Lichovník a soudkyně Daniela Zemanová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 7/24. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 5. 4. 2024.

4. Ústavní soud následně musel posoudit, zda návrh stěžovatele splňuje všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jeho meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021; či usnesení sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).

6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

7. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 či IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje v doplnění ústavní stížnosti, když trvá na poučení a výzvě k odstranění nedostatků ústavní stížnosti ze strany Ústavního soudu.

8. K jinému postupu Ústavního soudu nemohlo vést ani tvrzení stěžovatele, že je od 19. 1. 2024 v dočasné pracovní neschopnosti, neboť jím uváděné zdravotní problémy ("nachlazení, spojené se zvýšenou teplotou, bolestí v krku a celkovou únavou") mu nepochybně nemohly zabránit, aby ústavní stížnost doplnil v průběhu více než dvou měsíců, které od počátku jeho pracovní neschopnosti do vydání nynějšího rozhodnutí uběhly.

9. Proto soudkyně zpravodajka za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022; usnesení sp. zn. II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021; usnesení sp. zn. I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2024

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka