Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. ledna 2013 sp. zn. 11 C 224/2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě zavázal žalovaného I. M. zaplatit stěžovatelce 25 473 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k němu, nabyté postoupením, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení 1 270 Kč. Ve vztahu k výši přiznaných nákladů soud uvedl, že při svém rozhodování vyšel z toho, že šlo o řízení v bagatelní věci zahájené "formulářovou žalobou", a přihlédl i k nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11. V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení čl. 4 ve spojení s čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod oponuje závěru soudu, který mu jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jeho nákladů v plné výši.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné (rozhodné) ustanovení tohoto zákona. Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je jeho § 43 odst. 2 písm. a) a důvody jeho užití jsou stěžovatelce dovoditelné, jak z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 a sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, tak z usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. I. ÚS 394/13, jímž byla její (shodná) ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu