Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Mgr. M.P., zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2008 sp. zn. 7 To 498/2008 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 3 T 92/2007 a o návrhu na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif ), takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb. se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s tvrzením porušení svých ústavně zaručených práv, zrušení výše označených rozhodnutí, vydaných v řízení o přiznání jeho odměny a náhrady hotových výdajů jako státem ustanoveného obhájce v trestním řízení, přičemž zásah do svých práv v podstatě spatřuje v aplikaci shora označeného ustanovení, které, jak obšírně ve svém podání rozvádí, považuje za protiústavní pro rozpor s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 11, čl. 26, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111, o diskriminaci, a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a proto také svou ústavní stížnost spojil s návrhem na jeho zrušení. Z ústavní stížnosti a obsahu shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze je patrno, že stěžovateli byla, jako soudem ustanovenému obhájci v trestním řízení, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 3 T 92/2007, přiznána podle § 151 odst. 3 trestního řádu odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5.890,- Kč, toto rozhodnutí bylo Městským soudem v Praze shora označeným usnesením zrušeno a podle § 151 odst. 2 a 3 trestního řádu znovu rozhodnuto tak, že stěžovateli byla na odměně a náhradě hotových výloh přiznána částka 5.891,- Kč. Napadené rozhodnutí soudu II. stupně je řádně odůvodněno s uvedením argumentace reagující na námitky stěžovatele jím v opravném prostředku uváděné.
Podstatou ústavní stížnosti je jeho kritika ustanovení § 15a advokátního tarifu, přitom, jak sám stěžovatel ve stížnosti uvedl, Ústavní soud se dotčenou problematikou již zabýval mj. v rozhodnutích sp. zn. III. ÚS 610/08 a sp. zn. III. ÚS 1085/08. Po přezkumu stěžovatelem napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že není důvod, aby se od své předchozí judikatury odchýlil. Proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí, jakož i na odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/09 ze dne 17. 2. 2009, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele naprosto stejného obsahu, jako stížnost nyní posuzovaná, rovněž spojená s návrhem na zrušení téhož zákonného ustanovení. Z důvodů v označeném usnesení uvedených, včetně poukazu na věc bagatelní (soudem stěžovateli nepřiznaná částka v daném případě činí 590,- Kč), neshledal Ústavní soud ani v tomto případě, že by napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh. Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2009 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu