Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, advokátkou, sídlem [adresa] Ústí nad Labem, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2025 č. j. 96 Co 324/2025-601, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a V. S. a nezl. N. V. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka (matka) se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
2. V nyní posuzované věci rozhodovaly obecné soudy v situaci, kdy bylo o péči a výživě nezletilého naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 5. 2023 č. j. 19 Nc 3501/2023-98, kterým byl nezletilý svěřen do péče stěžovatelky a otci bylo určeno výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Styk otce s nezletilým nebyl dosud upraven rozhodnutím soudu ve věci samé; usnesením okresního soudu ze dne 20. 12. 2023 č. j. 0 P 320/2023-273, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl upraven styk otce s nezletilým tak, že je oprávněn se s ním stýkat každou středu lichého týdne od 15:00 hodin do 17:00 hodin a každou sudou sobotu od 15:00 hodin do 17:00 hodin. Styk neprobíhal podle uvedeného usnesení, a to zejména z důvodů na straně matky; mezi rodiči byly značné konflikty a nebyli schopni dosáhnout dohody. Proto okresní soud usnesením ze dne 26. 11. 2024 č. j. 0 P 320/2023-459, upravil, opět formou předběžného opatření, styk otce s nezletilým tak, že je oprávněn se s ním stýkat každou středu a sobotu od 14:00 hodin do 17:00 hodin v centru Domeček.
3. Okresní soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2025 č. j. 0 P 320/2023-550, zastavil řízení o návrhu vedlejšího účastníka - otce na svěření nezletilého do jeho výhradní péče (výrok I.). Současně soud upravil styk otce s nezletilým tak, že je oprávněn se s ním stýkat každou středu formou asistovaného kontaktu v hodinách a prostorách vymezených zařízením A - centrum pro rodinu, za stálé přítomnosti pracovníka tohoto zařízení a matce uložil povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit a bez dalšího umožnit (výrok II.), vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku II. rozsudku (výrok III.) a rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok IV.).
4. Krajský soud napadeným rozsudkem ve výroku I. (a) změnil rozsudek okresního soudu v rozsahu výroku II. tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v období od právní moci rozsudku do 31. 3. 2026 vždy každou středu po dobu jedné hodiny formou asistovaného kontaktu, v hodinách a prostorách vymezených zařízením A - centrum pro rodinu za přítomnosti pracovníka této organizace; od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026 je otec oprávněn se s nezletilým stýkat v každém lichém týdnu v sobotu od 13:00 hodin do 17:00 hodin; od 1. 7. 2026 do 30. 9. 2026 v lichém týdnu v sobotu od 9:30 hodin do 17:00 hodin; od 1. 10. 2026 v lichém týdnu v sobotu a v neděli vždy od 9:30 hodin do 17:00 hodin. Současně soud určil, že stěžovatelka nezletilého předá otci v místě svého bydliště a otec jej po ukončení styku vždy předá zpět stěžovatelce v místě jejího bydliště a uložil jí povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit. Dále krajský soud ve výroku I. (b) napadeného rozsudku potvrdil výrok III. rozsudku okresního soudu a ve výroku II. napadeného rozsudku rozhodl o nákladech řízení.
5. Krajský soud dospěl k závěru, že rozsah styku stanovený okresním soudem je nedostatečný. Přitom je zejména v zájmu nezletilého, aby se jeho vztah s otcem rozvíjel a upevňoval. Přestože stěžovatelka uvádí, že otec není schopen se o nezletilého postarat, svá tvrzení podle soudu nijak neprokázala a jde pouze o její přesvědčení či (negativní) postoj k otci; oba rodiče mají pro péči o nezletilého vytvořeny podmínky a jsou schopni zajistit jeho potřeby. Podle zjištění soudu navíc nezletilý na otce při asistovaných stycích reaguje pozitivně, hraje si s ním a otec zlepšuje své pečovatelské schopnosti. Krajský soud proto neshledal důvody, pro které by neměl být kontakt nezletilého s otcem realizován a rozšiřován, ani důvod, proč by měl takový styk i dále do budoucna probíhat pouze za asistence jiné osoby. Naopak dovodil s ohledem na zájem především nezletilého potřebu dalšího prohlubování a rozšiřování vztahu nezletilého s otcem, který doposud probíhal ve značně omezeném rozsahu a nebylo prokázáno, že by jej nezletilý nesl negativně ani, že by otec běžnou péči o něj nezvládal. Nezletilý tak bude mít možnost být v kontaktu i se širší rodinou otce.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ke stanovení navykacího režimu nejsou naplněny nezbytné podmínky. Poukazuje přitom na "kriminální a přestupkovou minulost" otce. Dále tvrdí, že otec nedisponuje rodičovskými dovednostmi, což je dáno zejména jeho emoční i psychickou nestabilitou a impulsivním jednáním. Stěžovatelka se přitom ztotožňuje se závěrem okresního soudu, podle něhož otec není připraven a schopen plnohodnotně zajistit řádnou péči o nezletilého bez podpory odborného pracovníka. Otec podle stěžovatelky není schopen pro svou nevyrovnanou osobnost zajistit sám péči o nezletilého, kterého sám neumí zaujmout a snaží se prosazovat vlastní náhled na výchovu, resp. převýchovu (necitlivý přístup otce k nezletilému).
7. Krajský soud podle stěžovatelky přistoupil k navykacímu režimu, přestože otec nemá rodičovské kompetence a nedbá opakovaného poučení odborníků při asistovaném styku, aniž by stanovil podmínky pro další rozšíření styku či stanovil podmínky pro posouzení řádného průběhu navykacího režimu. Postup soudu nezajišťuje žádnou ochranu nezletilého, pokud otec nenabude rodičovské kompetence ani po dalších třech měsících asistovaného styku.
8. Stěžovatelka též namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro jeho nesrozumitelnost. Podle stěžovatelky je zavádějící závěr krajského soudu, podle něhož otec má rodičovské dovednosti a zlepšuje je. Nezletilý byl nadto doposud s otcem o samotě nejvýše 20 až 30 minut, navíc za situace, kdy "si pro stěžovatelku může přijít". Podle stěžovatelky chybí v rozhodnutí konkrétní podmínky nutné pro rozšíření styku ve smyslu nálezu ze dne 12. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 212/25.
9. Dále brojí proti tomu, že okresní soud neprovedl jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, což mělo za následek negativní ovlivnění rozhodování krajského soudu. Polemizuje s tím, jak okresní soud vyhodnotil její návrh na provedení znaleckého posudku k posouzení osobnosti otce. Soud sice vycházel ze závěrů zařízení B (spolek, kde probíhaly asistované styky), avšak sám bez dalšího spekuloval o správnosti doporučení spolku, byť podaného v době, kdy od poslední zprávy neproběhlo žádné setkání otce s nezletilým (spolek doporučil psychologickou i psychiatrickou profilaci otce). Krajskému soudu následně vytýká, že nepřistoupil k nařízení znaleckého zkoumání ex offo, pokud přistoupil k závažné změně rozhodnutí ve věci samé.
10. Závěrem stěžovatelka navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, neboť v důsledku napadeného rozsudku hrozí závažná újma na právech nezletilého. Poukazuje přitom na to, že otec podle poslední zprávy sociální pracovnice zařízení A - centrum pro rodinu z března 2026 "po vydání rozsudku ztratil poslední zábrany a vůli řídit se pokyny a doporučeními na ochranu elementárních potřeb nezletilého".
Sdělení orgánu sociálně-právní ochrany dětí
11. Ústavní soud vyzval Orgán sociálně-právní ochrany dětí - Statutární město X (dále jen "OSPOD") ke sdělení zejména aktuálních a ve věci relevantních skutečností týkajících se realizace styku otce s nezletilým synem. K tomu OSPOD uvedl, že stěžovatelku, která odmítala nezletilého otce předávat, poučil o její povinnosti respektovat vykonatelné rozhodnutí, včetně sankcí, které za jeho nedodržování hrozí, a byla vyzývána, aby bezodkladně začala rozsudek plnit a umožňovala otci styk s nezletilým přesně podle jeho výroku. Následně koncem června 2026 kontaktoval OSPOD otec nezletilého s tím, že se vztahy se stěžovatelkou již zlepšily, sblížili se.
12. Ústavní soud zaslal sdělení OSPODu, včetně jím zaslaných listin, stěžovatelce k případné reakci. Stěžovatelka zaslala rozsáhlý přípis, v němž se vyjádřila nejen ke sdělení OSPODu, ale i k jeho postupu, a opětovně rozebírala napadené rozhodnutí. Jako stěžejní přitom vidí incident, který se odehrál v obchodním domě a jehož popis (ze strany ostrahy) má Ústavní soud k dispozici od OSPODu. Opětovně poukazovala na emoční nestabilitu otce a jeho impulzivní povahu, a to tím spíše, že nezletilý je "úzkostnější povahy s podezřením na poruchu autistického spektra". Současně odmítá, že by se s otcem nezletilého jakkoliv sblížila.
13. Ústavní soud následně opětovně vyzval OSPOD ke sdělení, zda a jakým způsobem byl doposud styk nezletilého s otcem realizován, neboť tato skutečnost z jeho předchozího vyjádření nevyplývala. OSPOD za účelem zjištění potřebných skutečností předvolal otce k podání vyjádření dne 11. 8. 2026 a Ústavnímu soudu zaslal protokol z jednání. Z něho plyne, že styk otce s nezletilým neprobíhá tak, jak o něm rozhodl krajský soud, ale probíhá v jiných dnech - převážně v neděli - a pouze za přítomnosti stěžovatelky (a někdy i další třetí osoby), nadto v rozsahu, který závěrům napadeného rozsudku neodpovídá. Naposledy mu byl kontakt se synem umožněn 4. 7. 2026.
14. Vyjádření OSPODu, včetně protokolu z jednání s otcem ze dne 11. 8. 2026, bylo zasláno stěžovatelce na vědomí.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud shledal v posuzované věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti.
16. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Řízení před ním není pokračováním sporu rodičů ohledně péče o nezletilé dítě. Tvrdí-li účastníci řízení nové skutečnosti, jejich posouzení náleží primárně obecným soudům v "novém" řízení a sám Ústavní soud k nim přihlížet nemůže; vznášení novot je obecně v řízení o ústavní stížnosti nepřípustné (např. usnesení ze dne 22. 4. 2026 sp. zn. II. ÚS 730/26, bod 17). Předmětem řízení je pouze přezkum, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů (usnesení ze dne 16. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2320/25, bod 8). K přezkumu rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje zdrženlivě a v kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech.
17. Je-li dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, musí být dítěti umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby zásada podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou, vycházející z ústavně zaručeného práva rodiče i dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny a konceptu nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, byla co nejvíce naplněna. Přitom je třeba komplexně zjišťovat a posuzovat nejlepší zájem konkrétního dítěte a nevyhovění návrhu dotčeného rodiče na rozšíření styku lze odůvodnit zásadně jen rozporem s nejlepším zájmem dítěte, podloženým konkrétními okolnostmi a skutečnostmi v řízení prokázanými (srov. nález ze dne 17. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 4247/18). Jakékoliv omezení podílu péče rodiče o dítě musí vždy sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené (nález ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17, bod 19).
18. Trávení společného času znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes problémy ve vztazích mezi rodiči i rodiči a dětmi. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).
19. Při rozhodování o úpravě styku dítěte s nerezidentním rodičem jsou soudy povinny nejen zohlednit jeho schopnost o dítě pečovat, ale též aktivně hledat a stanovit konkrétní a postupně rozšiřující se režim styku, nejsou-li závažné důvody k jeho omezení. Odsunutí úpravy styku na pozdější dobu nebo jeho nadměrné omezení, aniž by byl stanoven cílový režim, představuje zásah do základních práv jak rodiče, tak dítěte, které má právo na péči obou rodičů (nález ze dne 12. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 212/25). Perspektiva budoucího rozšíření styku je klíčová i v případech, kdy styk rodiče s dítětem je velmi výrazně omezen (např. asistovaný styk hodinu týdně). Bez takové perspektivy se takto úzký styk blíží úplnému vyloučení rodiče ze života dítěte a je ústavně neakceptovatelný (nález ze dne 30. 7. 2025 sp. zn. II. ÚS 894/25, bod 36).
20. Ústavní soud poté, co se seznámil jak s napadenými rozhodnutími a stěžovatelkou zaslanými listinami, tak i s obsahem spisu či vyjádřením OSPODu, zhodnotil, že krajský soud v nyní posuzované věci výše stručně shrnutá východiska respektoval a na daný případ i adekvátně aplikoval. Nezletilý je nyní ve věku tří let a je žádoucí, aby na jeho vývoji a výchově měl svůj podíl i otec, ten k tomu má vytvořeny potřebné podmínky a z průběhu řízení je zřejmý jeho zájem a přesvědčení, že se o nezletilého dokáže postarat, byť třeba s pomocí rodinného příslušníka (viz výpověď otce při jednání dne 11. 12. 2025). Je přitom třeba zohlednit, že již od listopadu 2024 je styk nezletilého s otcem upraven formou asistovaných styků a nezletilý si na otce již mohl dostatečně navyknout. Ostatně případná určitá míra psychického nepohodlí dítěte je přirozená, a právě rozšiřováním styku je možné dítě na péči druhého rodiče nejlépe navyknout. Uvádí-li stěžovatelka, že otec není schopen se o nezletilého postarat, nedokáže toto tvrzení nijak zdůvodnit či opřít o konkrétní negativní zkušenost či událost týkající se nezletilého (viz výpověď stěžovatelky při jednání dne 11. 12. 2025).
21. Není přitom pravdivým tvrzení stěžovatelky, že by krajský soud dospěl k diametrálně odlišným závěrům od okresního soudu. Je totiž třeba zohlednit, na základě jakých skutečností a zjištění vycházely při rozhodování oba obecné soudy.
22. Okresní soud sice uvedl, že otec není schopen zajistit plnohodnotnou péči o nezletilého, neboť jde o osobu emočně i psychicky nevyrovnanou, s impulsivním jednáním, pokud se dostane do pro něj nekomfortní situace, zvláště, pokud je v kontaktu se stěžovatelkou, která na tom však má velký podíl. Současně však týž soud vyjádřil přesvědčení, že "otec může být osobou, které by mohla být v budoucnu rozšířena otázka styku pravidelnějšího charakteru bez vlivu okolí, případně i svěření nezletilého do střídavé péče". Rovněž konstatoval, že je v zájmu nezletilého, aby měl zajištěn pravidelný kontakt se svým otcem, kterému bude v rámci asistovaných styků dána možnost posílit své rodičovské kompetence a postupně si přivyknout na péči o nezletilého (body 21 a 25 rozsudku okresního soudu). Okresní soud tedy nevyloučil rozšiřování styku otce s nezletilým, avšak za současného naplnění dalších podmínek.
23. Krajský soud v dalším průběhu řízení doplnil dokazování o aktuální výpovědi a vyjádření rodičů, zprávu ze zařízení A- centrum pro rodinu (č. l. 593 spisu) a opatrovníka (č. l. 589 spisu). Zásadním je tu přitom závěrečný návrh opatrovníka, který zazněl na konci jednání krajského soudu dne 11. 12. 2025, podle něhož by měl být rozsah styku otce s nezletilým následující: do konce roku 2025 ponechat asistovaný styk otce s nezletilým v dosavadním rozsahu, od 1. 1. 2026 po dobu dvou měsíců styk otce s nezletilým jednou za dva týdny jedno odpoledne o víkendu, od 1. 3. 2026 následně jeden celý den o víkendu jednou za dva týdny a od 1. 5. 2026 již jednou za dva týdny celý víkend, bez přespání. Z obsahu posledních několika zpráv zařízení A - centrum pro rodinu či opatrovníka neplynou žádné skutečnosti, které by postupnému rozšiřování styku bránily. Pokud krajský soud na základě těchto nových skutečností a po zhodnocení všech zjištěných okolností dospěl k závěru, že je možné a vhodné do budoucna upravit styk otce s nezletilým a přímo stanovil i režim postupného rozšiřování jejich styku, nelze jeho závěry označit za svévolné či excesivní. Obdobně ani samotný způsob, jakým stanovil jednotlivé "fáze" rozšiřování styku, nelze označit jako nepřiměřený, jelikož co do rozsahu odpovídá i návrhu opatrovníka, resp. je ještě pozvolnějším.
24. Pokud stěžovatelka poukazuje na impulzivní jednání otce, v řízení před obecnými soudy nebylo ani tvrzeno, že by ve vztahu k nezletilému došlo k jakémukoliv nevhodnému chování. Jde-li o incident v obchodním domě, jeho vylíčení se z pohledu účastníků liší, nadto jde o událost, která se stala až po vydání napadeného rozsudku. Trestní minulost otce byla soudu známa z obsahu spisu a byla proto při rozhodování zohledňována stejně tak, jako jeho chování, jednání i obecně situace obou rodičů. To, že má otec jiný názor na výchovu syna, ještě neznamená, že by jeho přístup byl "nevhodný". Je zřejmé, že otec se doposud na výchově nezletilého nepodílel a veškerou péči zajišťovala stěžovatelka, k níž má logicky nezletilý vybudován silný citový vztah. Na druhou stranu otci nebylo doposud ani umožněno na něj soustavně a samostatně výchovně působit a vytvořit si s ním citové pouto, což by se právě postupným rozšiřujícím se režimem styku s nezletilým mohlo změnit (například i tím, že s nezletilým bude trávit společným čas hraním v zábavním centru, návštěvami zoologické zahrady).
25. Jde-li dále o námitky stěžovatelky stran nedostatečného dokazování krajského soudu, nelze s nimi souhlasit. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu, přičemž ve své judikatuře rovněž opakovaně jasně vymezil, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavněprávní relevanci a za určitých podmínek odůvodňují zásah Ústavního soudu [srov. nálezy ze dne 18. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 549/2000 (N 63/22 SbNU 65), ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 (N 130/31 SbNU 165) a další]. O takový případ však nyní nejde.
26. Krajský soud nevycházel pouze z dokazování provedeného okresním soudem; naopak - jak je zmíněno již výše, dokazování doplnil o aktuální zjištění či výpověď rodičů a opatrovníka nezletilého (viz bod 9 napadeného rozsudku a zvukový záznam z jednání dne 11. 12. 2025). Obdobně nelze bez dalšího krajskému soudu vytýkat, že neprovedl znalecký posudek, resp. nepřistoupil ke znaleckému zkoumání rodičovských kompetencí otce. Byl to již okresní soud, který stěžovatelkou navrhovaný znalecký posudek neprovedl a svůj postup zdůvodnil - považoval jej s ohledem na další provedené důkazy a dostatečná skutková zjištění za nadbytečný, načež stěžovatelka sama v odvolacím řízení jeho provedení znovu nenavrhovala, resp. svůj návrh znovu nezopakovala. Obecné soudy měly k dispozici řadu (jiných) důkazů - zejména zpráv ze zařízení, kde probíhal asistovaný styk nezletilého s otcem, na základě kterých bylo možné posoudit jednání a chování otce, a to i ve vztahu ke stěžovatelce; ostatně v tomto nastal v průběhu řízení pozitivní progres, což plyne z porovnání zprávy zařízení B z března 2025 a následných zpráv zařízení A - centrum pro rodinu z června a listopadu 2025 (mezi rodiči již nedocházelo k výrazným konfliktům, otec se soustředil na nezletilého). Pokud krajský soud v takové situaci znalecký posudek sám nezadal a skutkový stav dostatečně zjistil jinými důkazy, nejde o pochybení soudu porušující základní práva stěžovatelky.
27. Z pohledu Ústavního soudu je v nyní posuzované věci stěžejní primárně to, že byly dány důvody pro stanovení navykacího režimu, resp. styku otce s nezletilým v režimu jeho postupného rozšiřování. To však automaticky nezbavuje obecné soudy a zejména OSPOD povinnosti aktivně sledovat a kontrolovat aktuální situaci nezletilého a případně adekvátním způsobem zasáhnout, pokud by k tomu byl dán důvod (jak u nezletilého, tak i u jeho rodičů). Uvedené je třeba zdůrazňovat mj. i s ohledem na zdravotní stav nezletilého a jeho řádný vývoj - zjištěné logopedické problémy či potřeba psychologického vyšetření stran podezření na poruchu autistického spektra.
28. Za popsané situace Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu porušení základních práv stěžovatelky. Řada skutečností tvrzených stěžovatelkou zůstala pouze v rovině jejího tvrzení (proti odlišnému tvrzení otce), často navíc až v době po vydání napadeného rozsudku. Obecné soudy se k nim budou mít možnost vrátit v dalším (jiném) řízení.
29. Lze proto uzavřít, že krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a přezkoumatelným způsobem objasnil, na podkladě jakých úvah v posuzované věci rozhodl. Z ústavněprávního hlediska proto jeho rozhodnutí obstojí. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval, neboť bez zbytečného odkladu rozhodl o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. srpna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu