Odůvodnění
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání rozsudků obecných soudů, jimiž mu byla uložena povinnost vydat O. a S.L. části nemovitostí, které získal jako restituent v rozsahu, odpovídajícím jeho oprávněnému nároku jakož i nároku těch, kteří ve shodě s ním jej neuplatnili. Vyslovil přesvědčení, že soudy porušily jeho práva, zakotvená v čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, a navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 10 C 690/93 a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 693/96. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (§ 72 odst. I písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další).
111. ÚS 85/97-12 Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Z obsahu spisů Okresního soudu v Liberci sp. zn. 10 C 690/93, 10 C 236/93 a D 203/85, spisu Okresního úřadu L., pozemkového úřadu sp. zn. PÚ II/117/119/95, nebylo zjištěno, že by se obecné soudy dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů uložily stěžovateli povinnost vydat oprávněným restituentům části nemovitostí, které nabyl nedůvodně a které měl neoprávněně ve svém držení v rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění novel. Nezasáhly proto ani do práv, zakotvených v čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, jak tvrdí navrhovatel. Proto jeho stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou. S ohledem na uvedené a na znění § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 15. srpna 1997 Dr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
, 2