Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. M., právně zastoupeného Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti příkazům k domovní prohlídce Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. listopadu 2012, č.j. 13 Nt 731/2012-79, a jiných prostor a pozemků Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. listopadu 2012, č.j. 13 Nt 732/2012-10, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odstavci 2, v čl. 10 odstavci 2, v čl. 12, odstavcích 1 a 2 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Citovaným příkazem ze dne 8. listopadu 2012 byla nařízena domovní prohlídka v celkem devíti samostatně specifikovaných nemovitostech; příkazem ze dne 6. listopadu 2012 byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků ve dvou samostatně specifikovaných nemovitostech. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že v jeho případě neexistovaly základní předpoklady pro vydání napadených rozhodnutí, a ani pro zahájení trestního stíhání. Již návrh Krajského státního zastupitelství v Plzni č.j. 1 KZN 2030/2012-117, obsahuje tvrzení rozporná s listinnými důkazy zajištěnými ve spisu policejního orgánu č.j. KRPP-88946/TČ-2012-030080, předloženého soudkyni při rozhodování o návrzích na provedení prohlídek. Věci, pro které byly domovní prohlídky nařízeny, nejsou pro prověřovanou trestnou činnost důležité; popis jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání nelze podřadit pod žádný konkrétní skutek; neexistoval žádný důvod pro zajištění kompletního účetnictví společnosti stěžovatele; provedení prohlídek bylo nepřiměřené co do rozsahu i časové náročnosti a neadekvátně tak zasáhlo do zaručených práv stěžovatele. Dále stěžovatel poukázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu k dané problematice nálezy sp. zn. I. ÚS 536/06; I. ÚS 3369/10 a I. ÚS 3370/10. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené příkazy zrušil; Policii České republiky přikázal nepokračovat v porušování práv stěžovatele a obnovit stav před zásahem vydáním zabavených věcí, elektronických dat a zlikvidovat jejich případné kopie.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 13 Nt 731/2012 a 13 Nt 732/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části podaná neoprávněnou sobou a z části zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Příkazem ze dne 8. listopadu 2012 byla nařízena domovní prohlídka celkem 9 nemovitostí, z nichž nemovitosti uvedené pod č. 5 a 6 jsou ve vlastnictví osob odlišných od stěžovatele, stejně jako objekt uvedený pod č. 1 v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 6. listopadu 2012. Ochrana práv vztahující se k těmto nemovitostem přísluší jiným subjektům, nikoliv však stěžovateli. Ve vztahu k těmto nemovitostem je stěžovatel osobou neoprávněnou podat ústavní stížnost, a proto Ústavní soud část ústavní stížnosti spjatou s nimi odmítl podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene c) zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k ostatním osmi nemovitostem je stěžovatel osobou oprávněnou. Ústavní soud podle své ustálené rozhodovací praxe zásadně nepřehodnocuje obecnými soudy zákonem předjímané skutkové úvahy z pozice "odvolací instance", neboť tato pravomoc mu nepřísluší. V daném ohledu je povolán z pohledu práva ústavního korigovat pouze extrémní vybočení ze zákonem stanovených mezí (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). Námitky stěžovatele však těmto kritériím neodpovídají. Z návrhů státní zástupkyně, tak i z následných napadených soudních příkazů je patrné, jaké okolnosti vedly orgány veřejné moci k nařízení domovní prohlídky. Příkaz k domovní prohlídce je v souladu s § 83 odst. 1 trestního řádu v nezbytném rozsahu odůvodněn přezkoumatelným způsobem, rovněž tak i příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. Z odůvodnění je dostatečně seznatelný kontext, v němž soud rozhodoval. Evidentně se v projednávané věci nejedná o svévolné rozhodnutí či extrémní vybočení ze zákonných oprávnění, která má státní moc při odhalování a stíhání trestných činů. Podle čl. 12 odstavců 1 a 2 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení; podle čl. 10 odstavce 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postupem okresního soudu nedošlo k zásahu do zaručených práv stěžovatele naříkaným způsobem. Soud v mezích své pravomoci, zákonným způsobem a řádně odůvodněným rozhodnutím nařídil prohlídku definovaných nemovitostí. Nesouhlas stěžovatele je v kontextu věci sice pochopitelný, stěžovatel však neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2013
Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu