Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky I. Š., směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 10. 2015 č. j. 21 Cdo 4558/2015-331 a proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012 č. j. 60 Co 192/2012-245 a ze dne 28. 11. 2014 č. j. 59 Co 446/2014-306, za účasti Nejvyššího soudu České republiky a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2016, I. Š. (dále jen "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí pro údajné porušení základního práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces podle článků 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
Podání stěžovatelky není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitostí, především však stěžovatelka není pro řízení zastoupena advokátem (§ 30, § 31, § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu). Z mnoha předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla (z nedávné doby např. ve věcech sp. zn. IV. ÚS 3146/15, sp. zn. VI. ÚS 831/13, sp. zn. II. ÚS 962/13, sp. zn. I. ÚS 3869/12), se podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatelka volí opakovaně, ačkoliv byla Ústavním soudem mnohokrát poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a byla vyzývána k odstranění nedostatků návrhu. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2010 k Ústavnímu soudu již nejméně čtyřicet dva ústavních stížností. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatelku dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2016 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj