Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené JUDr. Ingrid Grebíkovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2026 č. j. 22 Cdo 2548/2025-394, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2025 č. j. 25 Co 361/2024-335 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. prosince 2023 č. j. 68 C 108/2020-190, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Ing. Maurice L., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Obvodní soud pro Prahu 9 napadeným rozsudkem vypořádal společné jmění manželů (stěžovatelky a vedlejšího účastníka). K odvolání vedlejšího účastníka Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že vedlejšímu účastníkovi přikázal veškeré majetkové položky označené ve výroku I, uložil mu zaplatit stěžovatelce na vypořádání podílu více než 2,6 mil. Kč (výrokem I rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrokem II a III).
2. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením pro vady podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť stěžovatelka v dovolání nevymezila řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatelka ani neuvádí, v čem má spočívat dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka nejprve opětovně rekapituluje historii nynějšího případu, upozorňuje, že městský soud udělal ve svém odůvodnění početní chyby a spravedlivě nevypořádal společné jmění manželů. Stěžovatelka chápe, že Ústavní soud řeší mnohem závažnější právní problematiku, než je chybný matematický výpočet u vypořádacího podílu společného jmění manželů, přesto se ale domáhá u Ústavního soudu ochrany, na kterou má právo. Pravidla vypořádání jsou pevně stanovena v zákoně a soudy se jimi musí řídit. Vypořádací podíl stěžovatelky měl být správně stanoven na částku cca 3 mil. Kč.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti rozsudku obvodního soudu, který byl změněn městským soudem; Ústavní soud totiž nemůže přezkoumávat rozhodnutí změněná [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost je i ve zbývající části přípustná jen zčásti. Nejvyšší soud totiž odmítl dovolání proto, že stěžovatelka řádně nevymezila, v čem vidí přípustnost dovolání. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ale proto, že dovolání nebylo pro vady ani věcně projednatelné (a Nejvyšší soud tedy neměl prostor, aby přípustnost dovolání vůbec posoudil). Proti rozsudku městského soudu tak stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je v této části nepřípustná (stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, výrok II a body 59 a násl.).
5. V části napadající usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost přípustná je. Stěžovatelka však vůbec nevysvětluje, v čem vidí neústavnost tohoto usnesení. Ústavní soud si stěžovatelčino dovolání vyžádal a z jeho textu ověřil, že vskutku nesplňuje podmínky § 237 občanského soudního řádu, toliko (podobně jako v ústavní stížnosti) podrobně kalkuluje údajná matematická pochybení městského soudu, neuvádí však žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, byť současně výslovně uvádí, že se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Potom však odmítnutí dovolání nemůže porušit čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. opět stanovisko Pl. ÚS-st. 45/16, zejména výrok I a body 25 a násl., naposledy nález ze dne 27. 5. 2026 sp. zn. IV. ÚS 142/26, kde se obsažně vysvětluje, proč dovolatel musí zpravidla jasně identifikovat údajně rozpornou judikaturu dovolacího soudu).
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, zčásti jako návrh nepřípustný, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu