Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] a, [PSČ obec], zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 11 EC 264/2010 ze dne 7. února 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy, podle obsahu stížnosti v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu (stěžovatelem ve stížnosti zřejmě omylem označeného jako Okresní soud v Ostravě) ve výroku o nákladech řízení. V odůvodnění své ústavní stížnosti, v zásadě shodně jako v jeho předcházejících ústavních stížnostech, obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož postup při rozhodování o nákladech řízení považuje za svévolný, jeho rozhodnutí za nepředvídatelné, přičemž uvádí řadu argumentů, včetně poukazu na hmotněprávní úpravu týkající se postoupení pohledávky a na příslušnou procesní úpravu, obsahující pravidla rozhodování o nákladech řízení s důrazem na výdaje, které při svém podnikání vynakládá, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení částky 1.008,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady představující odměnu za zastoupení advokátem, jež považoval za neúčelně vynaložené. V posuzovaném případě, stejně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil z týchž důvodů, které již uvedl v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 1175/12, IV. ÚS 1093/12, na jejichž odůvodnění pro stručnost stěžovatele odkazuje. Týkají se shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení na rozdíl od nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11, na nějž stěžovatel poukazuje, řešícího problematiku aplikace ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., kteréžto ustanovení v dané věci použito nebylo. Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2012 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu