Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. dubna 2025 č. j. 3 As 30/2025-42, usnesení ze dne 31. března 2025 č. j. 1 As 319/2024-94 a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 12. března 2025 č. j. 29 C 193/2021-612, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla ústavní stížností shora uvedená rozhodnutí. Ačkoli byla stěžovatelka v souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání, opět zvolila nekvalifikovaný postup, kterým pomíjí náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 50/23, II. ÚS 120/23, III. ÚS 1719/23, I. ÚS 1877/23).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem neefektivním a formalistickým, odmítl soudce zpravodaj návrh za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj