IV. ÚS 1535/26

Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 29. 5. 2026 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví označené soudní rozhodnutí z důvodu porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv. Podle rozvrhu práce byla tato ústavní stížnost přidělena soudkyni zpravodajce Lucii Dolanské Bányaiové.

2. V podání ze dne 10. 6. 2026 stěžovatel tuto soudkyni odmítl z důvodu její neprofesionality a negativního postoje vůči jeho osobě, a to s poukazem zejména na řízení, jež bylo vedeno u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1328/24. 3. Dne 17. 6. 2026 soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová předložila podle § 9 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2026 (č. Org. 01/26) věc k rozhodnutí III. senátu s tím, že se podjatá necítí, se stěžovatelem se nikdy nesetkala, nemá k němu, a ani k řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, žádný vztah, a proto se domnívá, že důvody pro její vyloučení z projednání a rozhodování věci nejsou dány.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.

5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

6. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].

7. Má-li být důvodem vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové její rozhodování v jiných stěžovatelových věcech, podle zákona nejde o důvod přípustný (viz § 14 odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu) a žádná jiná konkrétní skutečnost, na jejímž základě by bylo možné usuzovat, že by tato soudkyně měla nějaký vztah k posuzované věci nebo (vedlejšímu) účastníkovi řízení či jejich právním zástupcům, se zde nepodává.

8. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že žádný důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1535/26 neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2026

Jan Svatoň v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Dne 4. 6. 2026 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, které však nesplňovalo formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebylo sepsáno advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem a nebylo přiloženo napadené rozhodnutí.

2. Stěžovatel je dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož se v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1246/22, sp. zn. III. ÚS 2114/22, sp. zn. IV. ÚS 1247/25).

3. Stěžovatel nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

4. Ústavní soud proto přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka