Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. J. H. a J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2023, č. j. 3 Co 46/2023-251, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2022, č. j. 24 Co 436/2015-241, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti usnesením uvedeným v záhlaví a tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud se nynější ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Zaprvé, stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, byť to zákon vyžaduje (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Zadruhé, ústavní stížnost nesplňuje ani obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 téhož zákona).
3. Ústavnímu soudu jsou stěžovatelé a jejich postup při podávání ústavní stížností dobře známi. Stěžovatele již mnohokrát poučoval, co všechno musí ústavní stížnost obsahovat, a že jej musí před Ústavním soudu zastupovat advokát, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatelé nedbají poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupují nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatele v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné, aby je nyní soud znova poučoval. Bylo by to neefektivní (srov. řadu usnesení, kde stěžovatelé společně vystupují: usnesení ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 2927/21, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 3468/20, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 1004/16 nebo ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 865/15).
4. Podobně jako již mnohokrát též Ústavní soud podotýká, že námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná a nesplňuje tedy náležitosti § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. A konečně Ústavní soud uvádí, opět stejně jako dříve, že odmítají-li stěžovatelé všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, nemá o jeho námitce kdo rozhodnout (srov. např. usnesení ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 3022/23, nebo ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 3309/23).
5. Soudce zpravodaj proto podobně jako v dalších věcech mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj