Odůvodnění
Ve svém podání nazvaném " ústavní stížnost" se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Podle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je povinností účastníka být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
O této povinnosti byl stěžovatel, který před Ústavním soudem vede značné množství řízení, opakovaně poučován, včetně poučení o tom, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu vyžaduje pro podání řádné ústavní stížnosti ( např. IV.ÚS 190/05, I.ÚS 790/04, III.ÚS 243/05, IV.ÚS 795/05). Přesto povinné zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. S vazbou na opakovaně poskytnutá poučení, z nichž zřetelně vyplývá zásada, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, se jeví vždy nové a totožné poučování jako postup formalistický a neefektivní.
Vycházeje z těchto úvah a v souladu s tradičním hodnocením nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem ( srov. i odůvodnění stěžovateli známých rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 655/05, III.ÚS 5/06, IV.ÚS 50/06) proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka