Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o návrhu společnosti TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., sídlem [adresa] zastoupené, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2011, č.j. 1 As 130/2011-30, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2011, č.j. 9 A 41/2011-10 takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla podanou ústavní stížností v záhlaví uvedená usnesení Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze s tvrzením, že postupem orgánů veřejné moci bylo zasaženo do jí ústavně zaručených základních práv a svobod; současně upozornila, že stížnost hodlá dále doplňovat, k čemuž požadovala poskytnutí adekvátních lhůt. Uvedená rozhodnutí napadla stěžovatelka již 16. 2. 2012; tehdy byla její ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 545/12.
Shodně jako v předchozím řízení Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka se v minulém období opakovaně se svými návrhy obracela na tento orgán ochrany ústavnosti, evidentně však ignorujíc jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti - povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V řízeních o těchto návrzích byla opakovaně poučena o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá (zpravidla) Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu k odstranění této vady v určené lhůtě. Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud stěžovateli byly v předchozích řízeních poskytnuté takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je stěžovatelce známé z předchozích rozhodnutí o jejích návrzích. Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem odmítl, a to aniž by považoval za potřebné zabývat se včasností stěžovatelčina podání či vyčkávat případného odstranění vad návrhu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2012
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj