Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o návrhu společnosti TEMPLUM – společenské hry, s.r.o., sídlem [adresa] zastoupené, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2011, č.j. 1 As 130/2011-30, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2011, č.j. 9 A 41/2011-10, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla podanou ústavní stížností v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu a usnesení Městského soudu v Praze s tvrzením, že postupem orgánů veřejné moci bylo zasaženo do základních práv a svobod; současně upozornila soud, že stížnost hodlá dále doplňovat, k čemuž požadovala poskytnutí adekvátních lhůt. Součástí návrhu byla i námitka podjatosti Ústavního soudu a soudců Ústavního soudu pro údajně zjištěnou a prokázanou jejich kriminalitu, pro psychologickou předpojatost a nezvládání psychických hnutí.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka se v minulém období opakovaně se svými návrhy obracela na tento orgán ochrany ústavnosti, že však evidentně ignoruje jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti – povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). V řízeních o těchto návrzích byla opakovaně poučena o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz sp.zn. II. ÚS 1599/10, I. ÚS 2032/10, III. ÚS 2341/10, I. ÚS 2831/10, III. ÚS 317/11, I. ÚS 3200/11).
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu k odstranění této vady v určené lhůtě. Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud stěžovateli byly v předchozích řízeních poskytnuté takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je stěžovatelce známé z předchozích rozhodnutí o jejích návrzích (srov. sp.zn. I. ÚS 3134/11, I. ÚS 3944/11, II. ÚS 3975/11).
Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem, bez jednání, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2012
Ivana Janů soudce zpravodaj