Usnesení ze dne 18. 3. 2015
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu společnosti Zentiva, a.s., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č.j. 11 Ad 13/2010-153, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se svým podáním domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jim byla narušena její ústavně zaručená práva, garantovaná v čl. 36 odstavcích 1 a 2 a v čl. 38 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod.
Státní úřad pro kontrolu léčiv stanovil výši úhrady léčivých přípravků způsobem, s nímž navrhovatelka nesouhlasila, a proto podala odvolání, které Ministerstvo zdravotnictví ČR zamítlo. Následně podala stěžovatelka správní žalobu, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č.j. 11 Ad 13/2010-104, vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Ministerstvo zdravotnictví ČR však podalo kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 11. července 2012, č.j. 6 Ads 70/2012-60, rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému projednání. Následně Městský soud v Praze, vázán závazným právním názorem, správní žalobu napadeným rozsudkem zamítl.
Ústavní soud, při shromažďování podkladů zjistil, že spis Městského soudu v Praze byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu s kasační stížností, a proto vyčkal rozhodnutí o ní. Rozsudkem ze dne 30. října 2013, č.j. 6 Ads 161/2012-47, byla kasační stížnost navrhovatelky odmítnuta jako nedůvodná. Navrhovatelka se k věci vyjádřila, zopakovala své původní výhrady a rozsudek Nejvyššího správního soudu přitom napadla samostatnou ústavní stížností, která je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 3910/13. V projednávaném případě se však nadále domáhala zrušení pouze napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Podmínka daná v ustanovení § 75 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odstavec 1, věta za středníkem, § 72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).
Navrhovatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že souběh mimořádných opravných prostředků a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (viz obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/11 a sp. zn. IV. ÚS 16/11 publikovaná na http//nalus.usoud.cz).
Navrhovatelka své možnosti podat kasační stížnost využila; proto jí příslušelo podat samostatnou ústavní stížnost. S ohledem na specifické okolnosti projednávaného případu a na skutečnost, že nedošlo ke spojení řízení před Ústavním soudem, nelze než dovodit, že právě projednávané podání bylo učiněno předčasně, a proto se jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. října 2015
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Usnesení ze dne 10. 3. 2014
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Zentiva, a.s., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č.j. 11 Ad 13/2010-153, takto:
Výrok
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku.
Při shromažďování podkladů pro rozhodnutí Ústavní soud nejprve vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí, k jehož vydání došlo dne 30. října 2013, č.j. 6 Ads 161/2013-47. Poté, co Ústavnímu soudu byl doručen spis Městského soudu v Praze ve věci samé, a dříve než Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl, poukázala stěžovatelka na skutečnost, že čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 23. ledna 2014, č.j. 4 Ads 35/2013-37, postoupil obdobnou věc rozšířenému senátu k posouzení, zda ve světle uplatněných námitek obstojí dřívější judikatura, na jejímž základě byl založen i rozsudek napadený v právě projednávané ústavní stížnosti. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti přerušuje podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 109 odstavcem 2 písmeno c) občanského soudního řádu, neboť před Nejvyšším správním soudem probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. V řízení bude Ústavní soud pokračovat po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v rozšířeném senátu. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu (§ 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 111 odstavcem 2 o.s.ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. března 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu