UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 16× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2113/15

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2015-07-22Zpravodaj: Lichovník TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2015:4.US.2113.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - OS Praha 9 SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2015-07-14

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost lze odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud nesplňuje zákonné náležitosti, zejména není-li stěžovatel zastoupen advokátem, nepřiloží poslední opravný prostředek a postrádá argumentaci. Povinnost opakovaného poučení o advokátním zastoupení není nezbytná, pokud byl stěžovatel o této povinnosti v předchozích řízeních dostatečně poučen.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 73 EXE 861/2013, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 170/2015, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2015, domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15 a další) a vzdor tomu vykazuje posuzovaná ústavní stížnost vady. Stěžovatel jednak není zastoupen advokátem, není přiložen poslední opravný prostředek a návrh postrádá jakoukoli argumentaci. Stěžovatel byl v některých svých předchozích případech v řízení před Ústavním soudem advokátem zastoupen a není pochyb o tom, že tato povinnost je mu dobře známa.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na náhradu nákladů řízení sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2015

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací