Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele E. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Pfeiferem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2026 č. j. 37 Co 251/2025-371 a výroku I a III rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2025 č. j. 219 C 36/2022-320, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 23 468 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dlužné příspěvky na služby a náklady spojené se správou a údržbou domu (výrok I). Žalobu v části, v níž se vedlejší účastník domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 1. 8. 2022 do 15. 8. 2022, zamítl (výrok II) a stěžovateli uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 41 594 Kč (výrok III). Krajský soud v Brně rozsudek městského soudu ve výrocích I a III potvrdil a stěžovateli uložil nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 5 020 Kč.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně opakuje skutkový stav věci a námitky uplatněné v řízeních před obecnými soudy. V ústavní stížnosti upozorňuje na to, že ústavní význam věci nespočívá pouze v jeho individuální majetkové újmě, ale ve společenské potřebě sjednocení standardu řádného vyúčtování služeb a nejednotnosti rozhodovací praxe. Upozorňuje přitom na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2024 č. j. 18 Co 120/2024-160. Podle stěžovatele není z dokumentu označeného jako vyúčtování bez dalšího zřejmé, jaké konkrétní služby jsou účtovány, v jaké skutečné výši, podle jakého pravidla byly náklady rozúčtovány ani jak poskytovatel dospěl k částce požadované po stěžovateli. Krajský soud se nevypořádal s námitkami týkajícími se rozúčtovacího klíče a položky "ostatní režie". Podle stěžovatele je závěr soudů o doručení vyúčtování za roky 2020 a 2021 a o určení jeho splatnosti nepřezkoumatelný. Stěžovatel nenamítal pouze absenci označení vedlejšího účastníka na obálce, ale také to, že na ní byl uveden subjekt odlišný od vedlejšího účastníka. Krajský soud se s touto námitkou dostatečně nevypořádal. Stěžovatel dále uvádí, že přehled vyúčtování nesplňoval náležitosti řádného vyúčtování, které by bylo způsobilé vyvolat právní účinky. Tyto námitky však soudy nesprávně odmítly jako pouhé formální výhrady bez právního významu.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. V posuzované věci je napadeno rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi částku 23 468 Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí, které ukládá stěžovateli povinnost poskytnout jinému účastníku řízení plnění v bagatelní výši, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněného návrhu, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí (srov. např. nálezy ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, bod 29 a násl.; ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 847/23, bod 24; ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20). Při posouzení bagatelnosti se nepřihlíží k výši souvisejících nákladů řízení a jiného příslušenství, podobně jako se k němu nepřihlíží při hodnocení přípustnosti odvolání a dovolání [srov. např. usnesení ze dne 30. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 3169/24, bod 6; ze dne 20. 8. 2025 sp. zn. I. ÚS 315/25, bod 5; § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].
5. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
6. Ústavní soud v projednávané věci neshledal důvod pro svůj výjimečný zásah. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti poukazuje na společenskou potřebu sjednocení standardu řádného vyúčtování a na údajnou nejednotnost rozhodovací praxe, kterou dokládá odlišným posouzením obdobné otázky v jiném rozhodnutí krajského soudu, z těchto tvrzení však nelze dovodit takový přesah jeho vlastních zájmů, který by věci propůjčoval významný ústavněprávní rozměr. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy. Městský i krajský soud se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně vypořádaly a svá rozhodnutí řádně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnily. Odůvodnění napadených rozhodnutí tedy z ústavněprávního hlediska obstojí.
7. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu